Ehm... zase na chvíli zpátky do reality
Včera v 22:18 | Shikiten norský troll
|
Něco jako deník...
Po předchozím, dost emotivním článku, bych chtěla napsat zase něco trochu "ze života".
Jak už jsem naznačila, poslední dny se mám dobře.
Dostala jsem vlastně všechno, co jsem za poslední dobu chtěla...
Nové brýle, nový účes... Pár placek s kapelama a plakát s A Skylit Drive...
A mohla bych tam počítat i tu dobrou náladu a nadšení se konečně nakopnout a něco dělat.
Jsem šťastná.
Ale jedna věc tomu všemu pořád chybí...
(Tímto si nehodlám stěžovat)
Danou věc nebudu blíž specifikovat. Ostatně... spousta lidí po ní touží a možná je přesvědčena, stějně jako já, že jí asi nikdy mít nebude.
I když nevím, jestli jí doopravdy chci. Je s tím spojeno tolik nepříjemností, komplikací, a hlavně bolesti... Že je možná lepší nechat to tak, jak to teď je.
Chci jí i nechci.
Jsem docela zvědavá, jaké to teď bude ve škole.
Taky jaký bude vysvědčení... a tak.
A vlastně ani ne.
Když nad tím tak přemýšlím, je mi to jedno...
Spíš mě zajímá, jaká bude druhá polovina roku... Protože v tu musím začít něco dělat. I se školou. Se sebou. Kvůli sobě.
Jinak... celkově jsem se rozhodla pro pár dalších změn v mém životě.
Bude to ale trošku závod na delší trať... A taky zkouška mého odhodlání a schopnosti udržet si nadšení pro dlouhodobější věc. Vím že jsem v tom, bohužel, špatná...
Nevím jestli je sem psát...
Ne. Asi ještě počkám.
Nebojte, zase to není nic tak převratného, jak to může vyznít... xD Jak jsem řekla... Bude to spíš dlouhodobější než náhlá záležitost.
Teď se zase zaměřím na ten vnitřek. Zevnějšek je na nějaký ten čas zase "uspokojen".
A to moje ucho... To je fakt dost holé. Doufám, že na něm brzo bude něco takovéhleho (přesněji ten helix, s tím stejným špičatým šperkem <3). Až teda najdu odvahu... :,) *sraaab sraaab!!*
We test a world that is broken... DON´T GIVE IN!!!
Včera v 20:39 | Shikiten The Moonchild
|
Samomluva
Sakra.
No vážně.
Ne, já nedokážu najít vhodný slova pro tenhle okamžik.
Mám tak nepřekonatelně světlou skvělou šťastnou chvilku.
Až se divím kde se to ve mě bere.
A tak mě to vzalo, že ani nedokážu pořádně psát.
A napsat, how good it feels.
Fakt.
Vážně bych v tenhle okamžik chtěla umět psát. Dobře psát.
Neumím to. Ale vím, že to jednou třeba dokážu.
Já tomu věřím.
Věřím.
Od teď.
Dřív bych napsala, jak je to jenom dočasný.
Jak se to stejně zase jednou posere. Jak se bojím. Že nevěřím na štěstí. Že s ním je vždycky spojený něco špatnýho.
Ale víte co?
Tak to prostě je.
Jestli to přijde... tak to tak asi má bejt.
Dokud je to "dobrý", musím to co nejvíc využít, vymačkat z toho to nejlepší. Žít. Ne se třást v koutě, že to stejně jednou skončí. I to špatný jednou skončí.
Nemůže bejt všechno pořád jenom "dobrý".
Neříkám, že věřím na osud.
Ale jednoduše to, co uděláme, jak se rozhodneme... prostě všechno to, co se v daných okamžicích odehrává, se stejně vždycky nějak promítne. Odrazí. Bude to mít následky. Někdy - teď, za pár let, v dalším žiovtě... je to jedno. Ale prostě věřím, že to tak je.
Tohle je moje víra.
Můžem to ovlivnit. Nebo taky ne. Nebo z části. Nebo úplně.
Ale už zase filozofuju.
Jenom... asi začínám pomalu prozřívat. Už bylo na čase.
A přeju si, aby mi ten obrovský zápal, který teď cítím a který ani nejde popsat, vydržel. A aby se zvětšil. Zpěvnil.
Abych konečně začala žít.
Tak jak chci.
Jak o tom sním.
Jak o tom denoděnně přemýšlím, ale jsem neschopná, líná, a pasivní na to, abych to uskutečnila.
Ale už to nebudu. Nebo to alespoň omezím.
Jdu do toho.
Tohle prostě nesmí bejt jenom jedna z mojich průzračných nálad, které zmizí. Nesmí.
Musím vytrvat. Bejt silná.
Já budu.
A když se stane něco strašnýho... tak to prostě bejt musí. Nejsou jenom dobrý věci. Špatný mě posilní. A když o nich nebudu přemýšlet, tak věřím, že jich bude míň.
Doufám, že tohle je konečně ten zlom, na který tak dlouho čekám.
Fakt nevím, co to do mě vjelo. Co se se mnou děje.
Jenom už vážně potřebuju něco udělat. Sama se sebou.
Hnout se z toho už tak dlouho neustále mrtvýho bodu. Už doopravdy.
Už nechci přežívat.
Jdu žít.
A až mi zase bude mizerně, což se klidně může stát už zítra... přečtu si tenhle článek.
Nevzdám to.
Kočka
18. ledna 2012 v 20:43 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Před naším internátem se potlouká kočička. Takové odrostlé kotě.
Láme mi srdce jí sledovat z okna mojeho pokoje, samotnou, jakoby čekající... možná na to, až se jí někde milující ujme. Tak to aspoň cítím já...
Co si přeju je vzít si jí sem, měla bych tu nejlepší společnost. Nebo alespoň domů, i když tam by se asi trápila...
Too Little Too Fucking Late
10. ledna 2012 v 21:19 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Přislo mi záhodné napsat. A docela mi to chybí.
Ačkoliv píšu o hovadinách, pořád se neumím uklidnit a nebýt (ve všem) tak zbrklá, psát normálně a seskupit svoje zmatené myšlenky.
Víte jak si pořád stěžuju na náš interústav? A na naší wifinu...? Tak teď už to přesáhlo všechny meze.
Dobře... dřív jsem si nějakou tu chvilku počkala, než naběhne stránka, čtvrt hodiny na video... Teď jsem ráda, že se za těch 15 minut vůbec načte stránka. Videa jsou odsouzena na víkendy. Stahování písniček a vlastně čehokoliv totéž. Takže takhle.
Takhle se tu žije.
Vždyť víte
24. prosince 2011 v 18:07 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Jenom taková rychločmáranice.
Moc mě mrzí, že jsem se vzchopila jenom k téhle hrůze. Ale vážně to poslední dobou moc nezvládám.
Chtěla bych nakreslit pro každého něco zvlášť/zvlástního, pro lidi, na kterých mi opravdu záleží. Ale holt jsem poslední dobu dost neschopná... takže se omlouvám, pár dotyčným to možná dojde, ale to je teď jedno, nebudu nikoho jmenovat... (Vím, že omlouvat se je hloupé, patetické a podobně, protože to nic nezmění. Ale chci abyste věděli, že mě to mrzí a že jsem si svojeho chování vědomá. Jenom asi nevím, jak to změnit...)
Je to pro všechny. Pro mé "čtenáře", kamarády, přátelé, prostě pro všechny, kteří mě znají a mají mě třeba i trochu rádi :) Ale klidně i pro náhodné zbloudilce...
Prostě pro všechny.
Chtěla bych, aby se měli dneska všichni hezky. Všichni. I když vím, že to nejde a že to tak není a asi ani nebude.
Ale nebudu emařit.
Budu prostě šťastná :)
Pravděpodobně ještě do konce roku napíšu, ale... zatím si to všechno musím trošku přerovnat v hlavě, odpočinout... A tak.
Moc se omlouvám za to, jak jsem se za poslední měsíce změnila. Mrzí mě, jak se mění i všechno kolem mě a podobně.
Vím, že se všechno pořád mění a že s tím nic nenadělám, ale to neznamená, že netoužím po tom, aby se určité věci zase vrátily...
Takže jsem se krásně přidala do zblázněného vánočního "davového šílenství", hezky česky, a teď asi půjdu konečně "slavit".
Chtěla bych být šťastnější, ale prostě už to nebude jako dřív.
e-mentál
12. prosince 2011 v 18:24 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Poslední dobou je všechno za trest.
Přemýšlím o věcech. O souvislostech mezi nima.
Snažím se přežívat.
A nestěžuju si, víte. Jen jsem přestala být naivní.
Tenhle svět a to svinstvo na něm mě už pomalu začíná připravovat o všechny ty milé iluze a hezké naděje. Přihlouplé a naivní, když tak koukám zpátky.
I když mě to uvnitř zabijí, není jiná cesta.
"Nejsem pesimistka. Jen jsem se odnaučila být naivní."
Víte, já umím vidět i ty hezké věci. I když jich je oproti těm svinstvům hodně málo.
Moje hodná mírumilovná nátura všemožně odporuje, ale myslím si, že stejně nemá na vybranou.
V tomhle světě prostě jinak nepřežije.
Budu zlá. Hnusná. Protože jinak mě udupou.
Nemám na výběr.
Pro pacifisty na téhle planetě není místo. Zřejmě.
Buď se tu naučí žít, nebo chcípnou.
Jednoduché.
Ale já si najdu svojí cestu.
Taky vymýšlím šáhlé filozofické teorie. Hlavně o životě.
A myslím si, že kdybych jim opravdu uvěřila a vsugerovala si je do palice (jelikož si myslím, že na nich něco je), možná by mi to pomohlo tady přežít. Možná bych se pořád necítila tak provinile a úzkostlivě. Kvůli věcem, za který ani nemůžu a nic s nima stejně neudělám. Který tu byly a budou vždycky. Takže i bezmocně, vůči některym svinstvům. Který mi nemilosrdně trhaj srdce. A podobný zbytečný sračky který mi neustále zabraňují v tom jít dál.
Prostě se pohnout. Jak už se dlouho pokouším.
Kolikrát už jsem si to říkala. Nutila se do toho. Prostě bejt konečně aktivní. Mít radost ze života. Najít nějaký vnitřní naplnění.
Ale jak? Kde?
A jak dlouho mi asi ještě bude trvat, než na tyhle otázky najdu odpověď...?
A za jak dlouho to vůbec konečně uskutečním...
Těžko říct.
Ale jedno vím jistě.
Tenhle svět a život sám o sobě je hrozný děsivě děsivý velký psycho.
Fakt by mě zajímalo, jestli tenhle nápor nějak ustojím. Spolknu.
Mňam *zkusila zardousit pubertu*
...
Tak nic.
A myslím si, že bych o všem neměla pořád tolik přemejšlet. A nejsem jediná.
Bouchne mi hlava.
Sere mě že neumím básnit.
Název.cz
29. listopadu 2011 v 17:26 | Shikiten norský troll
|
Něco jako deník...
Blog a snad skoro celej internet je mrtvej.Ale docela se nudím, takže zase po těch letech napíšu.
Všechno je docela v pohodě.
Nic extra dorého ani špatného, moje prázdnota už není tak akutní, vnitřní zmatenost je tu pořád, ale zatím mě nějak nedrtí... takže... co víc si přát?
Poslední dobou je to prostě taková ta normálka.
A ani to moc není ta "nudná" a otravná, a to se dost divím...
No, líná jsem pořád.
Ale zkouším se přinutit, vážně...! n_n;
Zjistila jsem, že jsem hrozně pasivní člověk. Výjimky jsou, ale celkově jsem určitě pasivnější než hyperaktivní... Někdy by se to hodilo. Alespoň bych konečně NĚCO udělala. Cokoliv.
Tempt me, temptation
14. listopadu 2011 v 19:29 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Přála bych si, abych se uměla přesně vyjádřit. Doslova a do písmene to, co cítím, co chci říct...
Aby to vyznělo naprosto přesně.
Abych to uměla nejenom napsat, ale i povědět.
Možná jsem (rádoby)"umělec", ale vyjadřovat se prostě neumím.
Ani tahle blbost co teď píšu není podle mých představ, i kdybych se třeba postavila na hlavu.
A taky bych někdy chtěla umět básnit... Vymlátila bych všechny svoje hloupé pocity a přitom by to nepůsobilo tak hloupě. Prostě jenom poezie, pod kterou si každý představí co chce, ani nemusím psát nic konkrétního. Já budu vědět o co jde, a ostatní si to přeberou taky jak chtějí. Ale nepochopí, co tím doopravdy, konkrétně, myslím.
Jo, to bych si přála.
A pak taky milion dalších věcí.
trapárna.cz
9. listopadu 2011 v 20:21 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Měla bych se učit dějiny.
Ale článku dám přednost.
Jen takový nepřehledný nemastný neslaný, ale i tak...
Nic nového ani zajímavého se kolem mě momentálně neděje. Život je pořád stejně nudný, monotoní a stereotypní... Až na tu prázdnotu, s tou už to tak hrozné není... I když je to všechno pořád tak nějak rozkolísané a mám pocit, že se to snadno vrátí.
Nebudu psát kraviny jako vždycky.
Stačí že už jsem jich dneska řekla dost, tak proč je ještě rozšiřovat psaním...
Chtěla bych být v něčem dobrá.
Jako vážně dobrá.
Perfektní.
Jenom v jedné jediné věci.
Být nejlepší fotbalistka.
Nebo skvěle psát.
Kreslit...
Cokoliv.
Ale proč jsem ve všem prostě jenom průměrná?
Ve spooustě věcech.
Ale proč ne v jedné jedinkaté?
To by mi stačilo.
Ne, nepodceňuju se.
Myslím, že tohle období už mě přešlo.
Tohle je prostě realita.
Neschazuju se, prostě to vidím.
A nebudu si nic nakecávat.
Prostě je to tak.
Potřebuju zase chvíli pauzu.
No jo, ale pitomá škola mě prostě nenechá. Jak jinak.
Tak co...
Pohnu se konečně někam?
Budu celej život už nadobro v tomhle jednom strnulym bodě?
Proč se moje vůle, doprdele, není schopná probrat?
Majndles aneb diskárnám zdar!
2. listopadu 2011 v 18:05 | Shikiten norský troll
|
Samomluva
Blog mě poslední dobou moc nebaví a neláká a tak... (a ani už nevím, co za bezduché kecy bych sem psala, když je stejně nikdo nečtě ani nekomentuje, heh).
Spíš docela oxiduju na tumblru.
Jo, ještě to pořád moc neumím, ale je to celé docela zábavné a tak... Takže blbnu.
Vlastně vůbec nemám chuť psát. Hned jak tohle splácám, letím zase objevovat kouzlo tumblráku...
A já vím že je to vlastně zbytečné a nemá to žádný velký význam, který tak ustavičně hledám, ale nic jiného mě poslední dobou nebaví. Takže pořád lepší zahazovat čas zbytečnostmi než vůbec ničím... ne?
