Říjen 2011

Syndrom prázdnoty

30. října 2011 v 17:05 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Tak už to asi chápu.

Vymyslela jsem novou "nemoc"

Syndrom prázdnoty

Ale pořád nevím kde se to vzalo.

Je to asi odrůda syndromu vyhoření.



Nebo si zase jenom něco vymejšlim a blbě melu?
Asi jo

Té U Em Bé El Er

29. října 2011 v 21:02 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Minulého článku si vůbec všímat nemusíte (chtěla jsem jen dnešní různorodá sdělení pro přehlednost oddělit do dvou článků)
Potřebovala jse si trošku ulevit, hlavě od zbytečných myšlenek.
Teď trochu objektivně ( i přes to že se v mém životě nic neděje a je nudný, pár věcí si poznamenám).

Jak už jsem se zmínila, mé umělecké já je mrtvo.

Nevím, jestli to bude klinická smrt a že se po nějaké době doufejme probudí, nebo trvalé ochrnutí a já už v tomhle zuboželém stavu zůstanu napořád, nebo jestli je to feťák a půjde to od teďka "nahoruadolu", podle toho, jak budu "fetovat" ( - jak budou přát okolnosti).

Každopádně... Poslední dobou se snažím trošku odreagovat, například jinými činnostmi.

Víc teď koukám na anime (a ne jenom, prostě co mi přije pod ruku), i když je to hrozně legrační a paradoxní, protože za poslední léta... můj seznam shlédnutých filmů/seriálů/čehokoliv by nezaplnil ani papír A6. Je to vtipné, prostě mi to dřív (tedy od té doby, co zrušli Jetix, a já se neměla na co dívat - kromě anime samozřejmě; televizi jsem úplně zavrhla jako ztrátu času) nic neříkalo a nedávalo.
Ale teď se to trochu změnilo. Tak nějak se k tomu uchyluji, protože už nevidím jinou možnost jak naplnit svůj jinak zbytečně promarněný čas...
Dřív by to možná bylo jinak, ale teď už mi asi nic jiného nezbývá.
Hlavně teda koukám na OSJS. Oban už jsem dokoukala. Je to smutný a děsně nefér ale je to pěkný a líbí/líbilo se mi to.
A pak se postupně (doufejme) pustím do anime, které už taaak dlouho plánuju a pořád nic (heh, moje lenost se prostě musí prezentovat ve VŠECH okruzích...) Teď jsem něco, mimochodem, stáhla, ale má to asi 280 MG a paměť mého počítače (??) to nějak nebere, nebo co... Nebo přehrávač. Jednoduše se to seká, takže mám po koukání.

Takže prostě promrhávám čas, který bych mohla věnovat umění, tupému zírání do "bedny" (ne, telku pořád nesnáším, takže do počítače...)
Ale kdo ví... možná mě to nakopne a inspiruje (ach ta moje naivita; kéž by...)


A taky jsem konečně začala prudit i na Tumblru...
...
A totálně to tam nechápu o_O
Neumím dělat tyhle HTML designy a podobně, takže to vypadá dost bídně.
A celkově je to složité (s mojí angličtinou)...
No, počítám ale s tím, že stejně jako u většiny nových věcí, i na tohle časem přijdu... Aspoň trochu.
Každopádně mě to docela baví a budu tam teď hodně spamovat úplně vším možným, co se mi líbí a budu to chtít sdílet s ostatními (aby nemusela spamovat blog, kam budu psát jenom svoje výkřiky a česky xD)
Takže jestli budete mít taky nudnou chvilku, klidně zavítejte :D



Jo, jestě tam skoro nic není, ale časem to bude spamárna... xD

No... ze sekce těchto blábol by to už asi bylo všechno (už tak se mi ten článek nepěkně natáhl a to já nechtěla, měl to být jen krátký informativní... víteco... nepovedlo se xD)

Now to serious business... jdu dělat stupidní nudné úkoly T 7 T
Jsem taky jenom slušný hloupý pubertální student . . .

Můžete to pojmout jak chcete

29. října 2011 v 20:10 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Zase takové to prázdné a nudné období.
Grrr...
A nevím jak to identifikovat, jestli tvůrčí krize nebo podzimní deprese... Nebo prostě jenom další hovadina která mi leze na mozek.

Ale nic mě nebaví (fakt?? to už tu bylo asi dvacetkrát ale tak proč ne...)
Možná by nebylo od věci si dát od většiny aktivit, které se snažím přes všechno "znechucení" (nebo jak to nazvat; ale vím, že to něco mě odrazuje od všech uměleckých počinů) provozovat, abych vlastně vůbec něco dělala, na chvíli úplně voraz. Třeba by to pomohlo, huh...

Chtěla bych dělat fleše, kreslit - tabletem i pastelkami, SUPŠ Prašivku, psát...
Chtěla bych. Ale je tu něco a to něco to brzdí a já nevím co to sakra je. Asi nedostatek odhodlání...?

Prostě už to není jako dřív, když jsem byla malá.
Prakticky celá náplň mého dne bylo jenom kreslení a psaní. Jenom sešit, tužka, pastelky a propiska v ruce. Nic víc jsem neměla a nic víc jsem nepotřebovala. Ani ten podělanej počítač. A bylo to fajn. Naplňovalo mě to a bylo to všechno tak jednoduché.
A když si k tomu sednu dneska...? Hm? Proč už nemám ten stejný pocit štěstí a naplnění? Co se sakra stalo? Proč zahazuju svůj talent a radši se nezlepšuju, když to má vlastně jenom pozitiva...?
A radši nic nedělám, všechno je nanic a smutný a šedý, všichni a všechno je prázdný, a naštvaný protože vy nic neděláte a je to jako byste nežili... A je to všechno protivný.

DFBLHNROIFVAJMVBIP ach bože já tohle nesnáším.
Když vlastně nemám cíl, sen, něco, za čím bych šla a můj život by měl smysl.
Tak je to prostě o ničem.
A já nesnáším tohle svoje filozofování, i když mi to na chvíli pomůže.
Je to vlastně poslání těhle výkřiků do tmy...


Prostě vlastně vůbec nevím co tu vlastně dělám a proč NIC nedělám... o_O??!

Bídný život skřeta

26. října 2011 v 19:23 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Myslím, že jednou napíšu knížku s tímhle názvem, inspirovaným mým životem - životem metr a půl vysokého skrčka.
Je těžké žít ve světě stoosmdesáti centimetrových monster, bez urážky...
Ať už to vyzní jako stížnost nebo ne, je fakt, že mě to sere, a koho by ne, žejo... Když jsem opět propásla možnost si koupit věc, kterou tak dlouho hledám a chci. A nemůžu, protože s mojí velikostí se dneska nikde nepočítá.

Škoda že fakt neumím šít. Začala by si svoje soukromé DIY natvrdo.
To by bylo skělý.
Levný, naprosto originální a zábavný.

Asi si koupím odporný bílý džíny kterým mi budou a obarvím si je, abych vůbec za své mládí nějaké takové měla. Protože bych to se svým hledáním taky nemusela stihnout.

Páni, já tu řeším takový malichernosti a blbosti.
Ale tady nejde jenom o hadry.
No co.

Já se fakt poslední dobou cítím pořád prázdná.
Prej už mám všechno a proto nemám žádný další přání po kterých toužit, proto jsem tak znuděná a nic mě netěší.

Jasně.
Já mám všechno.
Já nemám absolutně nic...
Chci něco, co by pro mě bylo všechno.
Ale nevidím žádnou šanci, že bych to někdy získala.
Kdybych to "všechno" měla... Všechny ty materiální zbytečnosti, o kterých je teď momentálně asi můj život, už by mi byly ukradené. Je to trochu smutné, když se nad tím tak zamyslím... Že o nich je vlastně dnešní svět. Hnus.

To, co doopravdy chci, se nedá koupit.

Diznyčenl smrdí!

24. října 2011 v 20:36 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Zase mě přepadl sentiment, nebo dá-li se to tak nazvat... a já se začala pídit po těch našich "oldschool Jetix seriálech", na kterých spousta z nás vyrostla. Fakt mi některé z nich chybí.

Tak třeba začínám znova koukat na Sonica a OBAN. Jo, klidně se smějte, že je to dětský, ale mě to nevadí. Chybí mi to a už jsem to zapoměla. Takže se na to chci prostě zase podívat xD
To samé už jsem udělala před pár měsíci s Galactik Footballem, ten už mi chyběl fakt žalostně.
Sonica jsem našla v češtině, OBAN mám v ájině - a zase jsem úplně mimo z toho, že tomu i docela rozumím owo. Je to u mě docela podiv, ale... tím líp 8D.
S odstupem času mi najednou OBAN přijde hrozně depresivní. Dřív jsem ho brala jako docela legrační a tak trošku smutný, ale když to teď zpátky zhodnocuju... je to fakt depka .__. (Byla jsem fakt hloupé děcko co všechno bere moc lehce a spoustu věcí nechápe xD)
Vždycky když se na něco dívám po nějakém čase, najdu tam spoustu věcí, které jsem dřív vůbec neviděla a nevnímala (ale to je asi normální, že?). To mě na tom opětovném sledování strašně baví. Do té dané věci se ještě víc dostanete.

Chybí mi starej Jetix.

Netuším, jestli by mě to v tomhle věku ještě vůbec bavlio a dívala bych se na to (k tomu jsem na intru takže by to byl stejně problém), ale rozhodně mi chybí ty starý seriály, který tam dávali - dva již zmiňované tituly, Super robotí opice - které mimochodem nemůžu najít vůbec, což mě fakt dost mrzí Q_Q... Možná ještě Král Šamanů, ale toho taky někde v blízké době vyštrachám... No a tak různě.

Štve mě jak Jetix zmrvily na Diznyčenl. Fakt krása.
Přesně si vybavuju tu chvíli, kdy odpočítávali dny od jeho uvedení:
Už jen pět dní do nového Disny čenl.
Nevím proč, ale už v té chvíli jsem tušila, že to nebude dobrá změna. A stalo se.
Vážně, Jetix měl aspoň něco do sebe. Ale ty nynější Dizny hvězdičky a vymejvačky, ve kterých hrajou... Vždyť je to pořád dokola. Všechny ty dnešní sračkoidní rádoby komedie... podle mě je to pořád jedno a to samé. Děj je pokaždý skoro ten samý, jen nepatrně obměněný aby se neřeklo - prostě bez nápadu; postavy, které se chovají praticky všechny stejně stupidně. Je to o ničem.

Jsem ráda, že jsem vyrostla na Jetixu a ne na Diznyčenlu.

A myslím si, že nejsem jediná s tímhle názorem (a že už jsem četla pár podobných článků).
Je mi docela líto dnešních dětí, že mají vymyté mozky z tohohle. Možná, že kdyby vyrostly na tom samém co "my"... bylo by to lepší (a klidně říkejte že to bylo to samé vymývaní, akorát kreslené, ale pro mě ne, já v tom vidím docela zásadní rozdíly). Nechci ani vědět, jaká bych asi byla já, kdybych na tom vyrůstala... Fuj. Díky Jashinu za hezké dětství s Jetixem.

A to jsem ještě nenapsala slohovku na téma "natáčení" těhle seriálů na videokazety a pašování jich pro bratrance... Jo. To mi taky chybí. Fakt dost.
Mělo to dokonalé kouzlo.

Huh. Ani jsem se o tomhle moc neplánovala rozepisovat. Ale tak nějak to ze mě všechno samo vypadlo a aspoň jsem se o téhle věci konečně zmínila. Popravdě už jsem pár let chtěla, protože mě tenhle problém prostě docela mrzí... Ale ta moje neschopnost.

No ale co. Najít se dá skoro všechno, angličtina mi nevadí a pořád mám spoooustu anime, které jsem neviděla (stydím se), takže... Lets gou! xD

Hetalia den (2011)

23. října 2011 v 18:53 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Huh, zdravím.
Teď jsem si párkrát odpustila pár nesmyslných výpisů a výkřiků do tmy (hlavně večer před HD, z toho jsem byla fakt na dně, ale docela zbytečně, když tak na to koukám), takže teď mám nárok a ještě k tomu to bude smyslnější než kdybych psala o svých náladách a podobně...
Nebude to přímo report, jen povídání okolo všeho, co se událo - hlavně teda včera.


Přežiju všechno kromě smrti

20. října 2011 v 21:02 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Ten citát nebo co to má být se mi hrozně líbí.
xD

Mám problém.
Heta den.
Zmrzne mi prdel.
:D
Pro Průšu udělám cokoliv a tak jdu za Maďarsko, ale v těch trenclích vážně nastydnu... bwááá x,D
Ale tak... ještě je možnost že se počasí zblázní nebo něco... ještě mám den to všechno opravdu pečlivě promyslet (všechny následky, pro a proti).

Naše první a asi jediná společná fotka :,D ... Jsme tááááák roztomilý! :3
(xD)


Se mnou je to fakt těžký.

Už asi 2 měsíce dělám na tom "novém blogu", ale pořád nejsem schopná to nějak úctyhodně dokončit a oficiálně otevřít... achjo xD Jsem v tomhle tak retardovaná, ale kreje se mi to ještě s Prašivkou a s leností... Všemu musím dát prostor.
o_o

Ale co mělu...
Jdu trošku pozměnit design, už to mám nějaké okoukané.
Ne, nebude to nic velkého, spíš to bude skoro stejné 8D Podobnej čiperák... C:< A konečně autorská věc :D

n_n Ještě se o to možná zmíním, jestli se mi to povede nastavit... xD
Edit: Ehm, no, takže asi nic... nejde to xD

Hm

19. října 2011 v 20:45 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Dneska jsem poznala jaké je to být zbytečná.
Jako páté kolo, a to doslova.

Proč mě tak podceňujou?

Nejsem nejlepší, to nikdo není. Možná že mám ubohou kopací techniku, jsem mizernej střelec (když děláme ty suché kraviny před opravdovou hrou, kdy mi to prostě nejde protože jsem nervózní a já se uvolním jenom při hře), ale hned jsem kvůli tomu... horší? Bylo to fakt nutný?
Zvládla bych to, kdyby mi trošku víc věřili a dali šanci.
Myslela jsem si, že fotbal není jen o jedné věci - o tom, jakou silou kopneš do míče a popřípadě se i trefíš.
Co nadšení? Bojovnost?
Já nevím.

Úplně zkažená hra; snad poprvé za celý můj život kdy už jsem si přála, aby to skončilo.
Nejde o to, že bych si nezahrála, ale o to, jakou to mělo celkově kvalitu.
Já se umím prosadit když chci, narvu se kamkoliv a když se naseru, následky mě netíží. Zahrála jsem si tolik co obyčejně, ale ten průběh byl opravdu katastrofa.

Ale víte co?
Je skvělé, že jsem se tak perfektně psychicky ovládla a nenechala jsem se tím úplně potopit.
Momentálně už je ve mně prakticky minimum emocí, ještě před rokem bych z toho byla zhroucená i teď.
Jo, na pár minut mě pohltil ten hořký pocit zklamání... Hra bylo o hovnu, alespoň pro mě, ale proč se s tím srát? Nechat si to zkazit úplně...? Ani náhodou. Prostě jsem do toho šla... Sice až ke konci, je pravda, že jsem to musela chvíli vydýchávat, ale i tak jsem to nezvdala.
A nebulela jsem. Ani slzička. Na to jsem fakt nehrdější.

Všechno je jenom o tom, jak se k tomu postavíte a jak zvládnete svoje emoce a rozhořčení.
Je o ničem psát, jak je to ukrutně těžký a podobně, tím si musíte projít, ale já jsem na sebe pyšná, že jsem se tomu v rámci možností postavila. Hlavně svým emocím.
Všechno je to o čase, který tím "posilováním duše" strávíte.

Ha.

Zase jsem to nenapsala tak, jak jsem chtěla.
Ale je to všechno o tréninku a praxi.
To už se mi mnohokrát potvrdilo...

A teď dilema... Naučit se to na výbornou nebo se na to vysrat úplně? Něco mezi neberu... Nechci promarnit hodiny učením kvůli trojce... těch mám teď dost a to jsem se kvůli nim taky neučila... tak na co se namáhat?
Hm... Poznávačka z dějin na 54 obrázků za přibližně 2 hodiny.
Takže asi... hodně štěstí? vyser se na to?

(dneska ilustrace nebude, děcka)

Nesnáším když si jdu zakouřit a hraju fotbal :(

18. října 2011 v 20:43 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Znáte to "nesnáším, když si koupím sáček vzduchu a jsou v něm čipsy"?
Tak něco na ten způsob mě napadlo dneska, když jsme si šli s pár lidma zakopat...

70% - válení šunek/huling time
20% - rozdělování
10% - hra . . .

Ale to není podstatné, jen se mi ta hláška líbí.

Zítra konečně trénink a normální hra.
Pfuu, už aby bylo soustředění...


Nejsem rasistka ohledně stylů nebo podobně, neodsuzuju je (jen některé prostě nemám ráda) a jsem docela tolerantní, ale nechápu, jak to a proč tu máme tolik hoperů...?
Hip hop/rap můžu jedině tak u MSI, Hollywood Undead a podobně, prostě v zajímavém mixu, nic tuctového a tupého... Výjimka potvrzuje pravidlo; já miluju rock.

Hm... nevěděla jsem jak je těžký nakreslit přesvědčivej nousblíd...
Poslední dobou mi jde snad všechno kromě kreslení. Nápady jsou (o ano, dnešek a Originálův budíček xD o bože...), odhodlání a nadšení by se taky našlo... ale pro změnu to nejde ztvárnit.

Dskljsnasdpiovgn, no taaak...

Laziness and emptyness go side by side

17. října 2011 v 18:46 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Někdy je vážně prokletí být vždycky ve všem "ta nejlepší".

Nebo aspoň v očekávání ostatních...

Jednou jste něco zkazili nebo se vám to nepovedlo, měli jste špatný den, cokoliv... ale protože všichni ví, že vy to vždycky zvládáte o několikset procent lépe, prostě vás shodí.

A nekoukají na okolnosti.

Jednoduše od vás čekali víc a jsou si jisti tím, že to tak dokážete. Vždycky.
Bez výkyvů.

Asi znají vaše možnosti a myslí si, že to bude pokaždé kvalitní, protože je to prostě práce. Tak to je. Nikoho nezajímá váš psychický stav. Při práci se prostě tyhle "zbytečnosti" musí odložit, nebo se neuživíte... Musíte pracovat bez ohledu na okolnosti. Bez ohledu na sebe sama.

Ale teď jste nesplnili jejich očekávání.


Pure heartgasm

14. října 2011 v 22:58 | Shikiten norský troll |  Srdeční záležitosti
Je jenom málo písniček, z kterých mám takový ten... děsivý, unikátní, bolestivý a zároveň nádherný pocit. Tam uvnitř, u srdce. Běhá vám mráz po zádech a bolí vás srdce.

Ještě míň je těch, u kterých je tomu tak hned při prvním poslechu.

Tahle je jedna z nich.



Miluju A Skylit Drive.

Dneska jsem jim oficiálně propadla a pochopila jejich jedinečnost.


Jo, a "zpěvačka" je kluk.

Black Bird

14. října 2011 v 17:31 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Tohle je tak děsivé že skoro nenacházím slova.

Je to jako kdyby někdo četl v mé mysli a srdci.

Jako kdyby někdo ztvárnil sen, který tak často sním...

Ta podoba je tak neskutečně přesná, že vážně trochu nevím, co si myslet.



Give me a whisper
And give me a sign
Give me a kiss before you
tell me goodbye
Don't you take it so hard now
And please don't take it so bad
I'll still be thinkin' of you
And the times we had, baby~

Poslední dobou se cítím nějak moc osaměle...

Všechno jde, když se za to rveš

12. října 2011 v 20:36 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Posledních pár dnů nějak všechno podezřele vychází.

Nevím jestli je to tím, že se sebou tolik pracuju a snažím se dívat na svět jinak, nebo mám prosté a jednoduché štěstí, ale uvnitř mám jistou obavu, že to jednou, a třeba dost brzo, skončí.
Taky se trochu bojím, abych to nezakřikla (je to totiž nějak podežřele hezké na to, aby to byla pravda), ale mám konečně po dlouhé době celkem radost ze života.


A už vím, jaký je klíč k úspěchu.
Absolutní uvolněnost.
Zdravá sebejistota.
Žádná nervozita.

Čistá mysl.


Miss you

11. října 2011 v 19:42 | Shikiten norský troll |  Náhodné a nezařazené

Maybe too mainstream, but I don´t give a fuck.

Chybí mi i když jsem ho nikdy nepoznala...

(jo, slíbila jsem, že už nebudu přidávat kraviny, ale dneska je takovej sentimentální den... no co, stejně je skvělej :))

Rejnbou

10. října 2011 v 18:42 | Shikiten norský troll |  Rádoby ART na všechny způsoby
Asi teď nebudu moc originální, ale když tak koukám na to téma týdne, napadlo mě, že jsem to sem chtěla už celkem dlouho dát, ale pořád nic... Tak teď je aspoň docela záhodno... :)



Ívning véér~

9. října 2011 v 21:44 | Shikiten norský troll |  Samomluva

:DDDDDDD
Jimmyyyy~, why so cute~ ♥

Poslední dobou vůbec nemám sílu se normálně vyjadřovat.
Mám toho v hlavě nějak moc a je z toho maglajs.
Tudíž si asi dám na nějakou dobu pauzu - ne ve psaní, ale asi nebudu moc psát na blog. Ty svoje deníčkové a samomluvné kraviny a podobně. Pokaždé když se totiž zkusím nad něčím takovým zamyslet, jednoduše prostě nedokážu vyplodit jedinou smysluplnou větu. A to toho je paradoxně vždycky tolik co chci dostat ven...
Mám totiž asi takový ten literární zásek nebo psací blok nebo jak to nazvat...

A proto to potřebuju změnit.
Zkusím zase začít psát, aspoň trošku.
Za posledních pár let jsem se totiž děsně zasekla, na slepém bodu... A skoro vůbec nepíšu. Potom se ale nemůžu posouvat a zlešovat. A já chci. I když často není vůbec inspirace; ale mě to deprimuje a musím to změnit.
Vždycky jsem měla sen že budu psát (no, a poslední dobou jsem všechny ztratila... možná ztráta iluzí, a lenost, nebo co... ale můj život začal byl prázdný když jste neměli za čím jít), už od 6 let... Ne že budu přímo spisovatelka, ale že třeba pár povídek napíšu, možná i vydám, ale bude mě to prostě bavit...
No, a kam se to moje našení podělo? (Možná se až moc konvertovalo do toho fotbalového, když se tak nad tím zamyslím...)
Každopádně se ho teď zkusím zase vylovit a obživit.

Mám teď něco málo co by možná stálo za to napsat. Ale bude to spíš osobní, taková rozcvička, hned to nikam zveřejňovat nebudu, protože po tak dlouhé pauze to nebude mít absolutně kvalitu. A tu já chci získat :)

Takže sem nebudu psát každou kravinu. Když už se něco mimořádného stane, zmíním se, ale bude to snad stručnější a lepší... Ty moje bláboly za poslední měsíce úplně ztratily kvalitu a význam a já bych si přála psát alespoň trošku kultivovaněji...

(schválně jak dlouho mi tohle nadšení vydrží x,D popravdě jsem teď docela unavená a ještě musím udělat spoustu věcí zítra do školy a podobně... takže je taky možné, že je to jen taková momentální "vyšší" chvilka... ale ne, vážně se chci zlepšit, takže do toho jdu, i když to třeba nepůjde hned, ale jednou to bude... ta prázdnota ve mně už mě totiž zabijí a já jí přecpu až jí to bude mrzet!)

Jdu obnovit jeden z mých snů :)

Hippík vs. Kokš

6. října 2011 v 21:13 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Už je to druhý den, co mě trápí jedna a ta samá věc.
Včera jsem se o tom chtěla vypsat, ale nakonec jsem to zamítla... Znám se, většinou mě tyhle náladičky přejdou; popřemýšlím si o tom, zase nabydu "sebevědomí" (které za pár dní zase ztratím a tak stále dokola) a jedu dál.
A dneska se to zase vrátilo.
Ale nebudu psát - rozepisovat se o konkrétním problému. Stačí že o tom neusátle přemýšlím a fylozofuju. Divné že to říkám... Ale nejde mi moje myšlenky dostat správně z hlavy. Vždycky to vyzní jinak.

Hrozně jsem se v sobě zklamala.


"Report" z Itálie

3. října 2011 v 21:01 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...

Nebojte, pro dnešek nic velkého. Vůbec nemám energii, náladu... Asi víte. Jsem vyšťavená, tak to asi brzo zabalím a zalomím.


Ale trošku se už teda zmíním no...

SUPŠ Prašivka opět nezklamala a ukázala svou prašivost světu.

ASK anything

2O11~ © Shikiten' site ~ Hun er et Null...