Prosinec 2011

Vždyť víte

24. prosince 2011 v 18:07 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Jenom taková rychločmáranice.
Moc mě mrzí, že jsem se vzchopila jenom k téhle hrůze. Ale vážně to poslední dobou moc nezvládám.
Chtěla bych nakreslit pro každého něco zvlášť/zvlástního, pro lidi, na kterých mi opravdu záleží. Ale holt jsem poslední dobu dost neschopná... takže se omlouvám, pár dotyčným to možná dojde, ale to je teď jedno, nebudu nikoho jmenovat... (Vím, že omlouvat se je hloupé, patetické a podobně, protože to nic nezmění. Ale chci abyste věděli, že mě to mrzí a že jsem si svojeho chování vědomá. Jenom asi nevím, jak to změnit...)

Je to pro všechny. Pro mé "čtenáře", kamarády, přátelé, prostě pro všechny, kteří mě znají a mají mě třeba i trochu rádi :) Ale klidně i pro náhodné zbloudilce...
Prostě pro všechny.
Chtěla bych, aby se měli dneska všichni hezky. Všichni. I když vím, že to nejde a že to tak není a asi ani nebude.

Ale nebudu emařit.
Budu prostě šťastná :)
Pravděpodobně ještě do konce roku napíšu, ale... zatím si to všechno musím trošku přerovnat v hlavě, odpočinout... A tak.

Moc se omlouvám za to, jak jsem se za poslední měsíce změnila. Mrzí mě, jak se mění i všechno kolem mě a podobně.
Vím, že se všechno pořád mění a že s tím nic nenadělám, ale to neznamená, že netoužím po tom, aby se určité věci zase vrátily...


Takže jsem se krásně přidala do zblázněného vánočního "davového šílenství", hezky česky, a teď asi půjdu konečně "slavit".



Chtěla bych být šťastnější, ale prostě už to nebude jako dřív.

e-mentál

12. prosince 2011 v 18:24 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Poslední dobou je všechno za trest.
Přemýšlím o věcech. O souvislostech mezi nima.
Snažím se přežívat.
A nestěžuju si, víte. Jen jsem přestala být naivní.


Tenhle svět a to svinstvo na něm mě už pomalu začíná připravovat o všechny ty milé iluze a hezké naděje. Přihlouplé a naivní, když tak koukám zpátky.
I když mě to uvnitř zabijí, není jiná cesta.

"Nejsem pesimistka. Jen jsem se odnaučila být naivní."

Víte, já umím vidět i ty hezké věci. I když jich je oproti těm svinstvům hodně málo.


Moje hodná mírumilovná nátura všemožně odporuje, ale myslím si, že stejně nemá na vybranou.
V tomhle světě prostě jinak nepřežije.
Budu zlá. Hnusná. Protože jinak mě udupou.
Nemám na výběr.
Pro pacifisty na téhle planetě není místo. Zřejmě.
Buď se tu naučí žít, nebo chcípnou.
Jednoduché.















Ale já si najdu svojí cestu.

Taky vymýšlím šáhlé filozofické teorie. Hlavně o životě.
A myslím si, že kdybych jim opravdu uvěřila a vsugerovala si je do palice (jelikož si myslím, že na nich něco je), možná by mi to pomohlo tady přežít. Možná bych se pořád necítila tak provinile a úzkostlivě. Kvůli věcem, za který ani nemůžu a nic s nima stejně neudělám. Který tu byly a budou vždycky. Takže i bezmocně, vůči některym svinstvům. Který mi nemilosrdně trhaj srdce. A podobný zbytečný sračky který mi neustále zabraňují v tom jít dál.
Prostě se pohnout. Jak už se dlouho pokouším.
Kolikrát už jsem si to říkala. Nutila se do toho. Prostě bejt konečně aktivní. Mít radost ze života. Najít nějaký vnitřní naplnění.
Ale jak? Kde?
A jak dlouho mi asi ještě bude trvat, než na tyhle otázky najdu odpověď...?
A za jak dlouho to vůbec konečně uskutečním...

Těžko říct.
Ale jedno vím jistě.
Tenhle svět a život sám o sobě je hrozný děsivě děsivý velký psycho.

Fakt by mě zajímalo, jestli tenhle nápor nějak ustojím. Spolknu.
Mňam *zkusila zardousit pubertu*
...
Tak nic.


A myslím si, že bych o všem neměla pořád tolik přemejšlet. A nejsem jediná.
Bouchne mi hlava.

Sere mě že neumím básnit.

ASK anything

2O11~ © Shikiten' site ~ Hun er et Null...