Leden 2012

Ehm... zase na chvíli zpátky do reality

28. ledna 2012 v 22:18 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Po předchozím, dost emotivním článku, bych chtěla napsat zase něco trochu "ze života".

Jak už jsem naznačila, poslední dny se mám dobře.

Dostala jsem vlastně všechno, co jsem za poslední dobu chtěla...

Nové brýle, nový účes... Pár placek s kapelama a plakát s A Skylit Drive...

A mohla bych tam počítat i tu dobrou náladu a nadšení se konečně nakopnout a něco dělat.


Jsem šťastná.


Ale jedna věc tomu všemu pořád chybí...
(Tímto si nehodlám stěžovat)

Danou věc nebudu blíž specifikovat. Ostatně... spousta lidí po ní touží a možná je přesvědčena, stějně jako já, že jí asi nikdy mít nebude.

I když nevím, jestli jí doopravdy chci. Je s tím spojeno tolik nepříjemností, komplikací, a hlavně bolesti... Že je možná lepší nechat to tak, jak to teď je.
Chci jí i nechci.



Jsem docela zvědavá, jaké to teď bude ve škole.
Taky jaký bude vysvědčení... a tak.

A vlastně ani ne.
Když nad tím tak přemýšlím, je mi to jedno...

Spíš mě zajímá, jaká bude druhá polovina roku... Protože v tu musím začít něco dělat. I se školou. Se sebou. Kvůli sobě.


Jinak... celkově jsem se rozhodla pro pár dalších změn v mém životě.
Bude to ale trošku závod na delší trať... A taky zkouška mého odhodlání a schopnosti udržet si nadšení pro dlouhodobější věc. Vím že jsem v tom, bohužel, špatná...

Nevím jestli je sem psát...
Ne. Asi ještě počkám.

Nebojte, zase to není nic tak převratného, jak to může vyznít... xD Jak jsem řekla... Bude to spíš dlouhodobější než náhlá záležitost.

Teď se zase zaměřím na ten vnitřek. Zevnějšek je na nějaký ten čas zase "uspokojen".


A to moje ucho... To je fakt dost holé. Doufám, že na něm brzo bude něco takovéhleho (přesněji ten helix, s tím stejným špičatým šperkem <3). Až teda najdu odvahu... :,) *sraaab sraaab!!*


We test a world that is broken... DON´T GIVE IN!!!

28. ledna 2012 v 20:39 | Shikiten The Moonchild |  Samomluva
Sakra.
No vážně.
Ne, já nedokážu najít vhodný slova pro tenhle okamžik.

Mám tak nepřekonatelně světlou skvělou šťastnou chvilku.

Až se divím kde se to ve mě bere.

A tak mě to vzalo, že ani nedokážu pořádně psát.
A napsat, how good it feels.
Fakt.

Vážně bych v tenhle okamžik chtěla umět psát. Dobře psát.
Neumím to. Ale vím, že to jednou třeba dokážu.

Já tomu věřím.

Věřím.

Od teď.


Dřív bych napsala, jak je to jenom dočasný.
Jak se to stejně zase jednou posere. Jak se bojím. Že nevěřím na štěstí. Že s ním je vždycky spojený něco špatnýho.

Ale víte co?

Tak to prostě je.

Jestli to přijde... tak to tak asi má bejt.

Dokud je to "dobrý", musím to co nejvíc využít, vymačkat z toho to nejlepší. Žít. Ne se třást v koutě, že to stejně jednou skončí. I to špatný jednou skončí.

Nemůže bejt všechno pořád jenom "dobrý".

Neříkám, že věřím na osud.

Ale jednoduše to, co uděláme, jak se rozhodneme... prostě všechno to, co se v daných okamžicích odehrává, se stejně vždycky nějak promítne. Odrazí. Bude to mít následky. Někdy - teď, za pár let, v dalším žiovtě... je to jedno. Ale prostě věřím, že to tak je.

Tohle je moje víra.

Můžem to ovlivnit. Nebo taky ne. Nebo z části. Nebo úplně.





Ale už zase filozofuju.


Jenom... asi začínám pomalu prozřívat. Už bylo na čase.

A přeju si, aby mi ten obrovský zápal, který teď cítím a který ani nejde popsat, vydržel. A aby se zvětšil. Zpěvnil.

Abych konečně začala žít.


Tak jak chci.
Jak o tom sním.
Jak o tom denoděnně přemýšlím, ale jsem neschopná, líná, a pasivní na to, abych to uskutečnila.


Ale už to nebudu. Nebo to alespoň omezím.

Jdu do toho.

Tohle prostě nesmí bejt jenom jedna z mojich průzračných nálad, které zmizí. Nesmí.

Musím vytrvat. Bejt silná.

Já budu.

A když se stane něco strašnýho... tak to prostě bejt musí. Nejsou jenom dobrý věci. Špatný mě posilní. A když o nich nebudu přemýšlet, tak věřím, že jich bude míň.


Doufám, že tohle je konečně ten zlom, na který tak dlouho čekám.




Fakt nevím, co to do mě vjelo. Co se se mnou děje.

Jenom už vážně potřebuju něco udělat. Sama se sebou.

Hnout se z toho už tak dlouho neustále mrtvýho bodu. Už doopravdy.

Už nechci přežívat.
Jdu žít.


A až mi zase bude mizerně, což se klidně může stát už zítra... přečtu si tenhle článek.

Nevzdám to.

Kočka

18. ledna 2012 v 20:43 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Před naším internátem se potlouká kočička. Takové odrostlé kotě.
Láme mi srdce jí sledovat z okna mojeho pokoje, samotnou, jakoby čekající... možná na to, až se jí někde milující ujme. Tak to aspoň cítím já...
Co si přeju je vzít si jí sem, měla bych tu nejlepší společnost. Nebo alespoň domů, i když tam by se asi trápila...


Too Little Too Fucking Late

10. ledna 2012 v 21:19 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Přislo mi záhodné napsat. A docela mi to chybí.
Ačkoliv píšu o hovadinách, pořád se neumím uklidnit a nebýt (ve všem) tak zbrklá, psát normálně a seskupit svoje zmatené myšlenky.

Víte jak si pořád stěžuju na náš interústav? A na naší wifinu...? Tak teď už to přesáhlo všechny meze.
Dobře... dřív jsem si nějakou tu chvilku počkala, než naběhne stránka, čtvrt hodiny na video... Teď jsem ráda, že se za těch 15 minut vůbec načte stránka. Videa jsou odsouzena na víkendy. Stahování písniček a vlastně čehokoliv totéž. Takže takhle.
Takhle se tu žije.


ASK anything

2O11~ © Shikiten' site ~ Hun er et Null...