Březen 2012

Run bitch!!

30. března 2012 v 21:14 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...


Zrovna teď bych si strašně přála umět dobře psát. Dnešní den byl totiž tak psycho, že by totálně stálo zato to nějak zatraceně zajímavě popsat. Říkám si, co mě dneska ještě nepřekvapí, a to už jsem konečně v bezpečí domova, heh…

No, možná trošku přeháním, nic extra to nebylo. Ale já se bavila.


Konečně se mi povedlo dostat na tu mojí kedluben tak dlouho vysnívanou modrou barvu. Nojo, ale to bych nebyla já, respektive moje postižený vlasy, aby se to nepodělalo. Napoprvé to chytlo mizerně, z původně nádherného odstínu - říkám vám, že byste to na místě snědli, kdybyste nevěděli, že je to barva na vlasy - se to po jednom spláchnutí vyblilo do… no, dost divné tyrkysové barvy, která mi sice osobně nijak moc nevadí, ale ta původní byla sakra kouzelnější… Takže znovu, ještě drastičtěji a ještě na delší interval. Čekám další skoro hodinu. Zrada se koná, opět. I když už ne tak velká, ale přesto to na spoustě místech pořád neodpovídá tomu, co jsem měla na hlavě napatláno před umytím. Škoda, ale mám tam zase celou škálu odstínů, takže… je to dost zajímavý.

Naivně jsem ještě před prvním spláchnutím myslela, jak krásně to stíhám, že snad stihnu i dojít domů…
A já blbka nakonec běžím přes čtvrtinu města. Jako naschvál začne pršet a foukat, beru to přes bývalé kasárny, které se teď bourají, štěkají na mě psi - naštěstí uvázaní - protože moje nohy už odumírají… Zajímalo by mě, kolik lidí na mě z kolem projíždějících aut zíralo. Na to jsem fakt myslela furt, přišlo mi to vtipné…. Bouračka kvůli modrovlasému, neidentifikovatelnému přízraku pachtícím se ulicemi. Lol.

V té nejzapadlejší ulici před sebou vidím menší partu. No bezva, to teď fakt potřebuju. Zatočte doleva, prosím, a odejděte - teď na jízlivý poznámky vážně nemám náladu. Snažím se je a jejich pohledy ignorovat, jsem pár kroků od - pro mě spásného - podchodu, když najednou se z hloučku ozve překvapené: " Nemíku?! Jsi to ty?" Nesměle se na okamžik otočím a pousměju. No to je ironie. Zase on. "Hustý vlasy!" taky se usměje. Jeho kompliment mě potěší, něco rychle odpovím a zmizím v podchodu. Uf, díky bohu. Trapas.

Ale řek mi Nemíku. To se minule nestalo. Ty blíženci jsou fakt zvláštní… Ale já to chápu, ta náladovost je dost ubíjející.

Chvilkama přemýšlím, kolik už minut mám asi tak zpoždění. Co se na mě z vysoka vysral mobil nemám pojem o čase.

Nakonec, po úmorném souboji se živly, dorazím do ZUŠky se zpožděním 10 minut. Celkem slušný čas, myslím.
Takže docela dobrodružná cesta.


Ani nepřekročím práh domova a už je na mě hozen odpadkový koš. Jdu pod balkón a čekám ještě na pár větví (ne, taky to nechápu), které mi chce máma hodit dolů, abych je taky odnesla. Jak jinak, zaseknou se ve dvoumetrovém křoví, takže je tam pak hezkou chvíli se svou výškou doluju. Celkem zábava, musí si říkat kolemjdoucí a sousedi čumící dolů, jelikož při tom hrozně řvu a směju se. Modrovlasej ichtyl válející se v křoví. No prostě pohled.


Ale člověk se nenudí. SUPŠ Prašivka jest důkazem. Nejenom různorodé úchylky prašivců - ať už bejt ve všem první, pořád o nečem, nebo ještě lépe jenom o sobě, mlýt - ale i jízda s nima autobusem… Zážitek. Všechno to tak zapadá a potvrzuje se...

Lidi, bez prašiviny bysme se tu unudili…

Thank god it´s cloudy ´cause I´m allergic to sunlight

29. března 2012 v 18:44 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Totiž... k téhle písničce mám speciální vztah. Není nijak výrazně odlišná od ostatních písniček ASD, ale ten název... Strašně se mi líbí. A kdo ví proč si jí spojuju s momentálním počasím a pouštím si jí tedy jenom, když je "zamračeno". Má to potom takovou zajímavou atmosféru, i když to s tím asi úplně doslovně nesouvisí, no, je to ale hezky lyrické...
Takže dneska tahle

Po tolika slunečných dnech jeden ušmouraný... Ale já to ráda.


Hmmm... Co napsat.
Můj život je tak nějak pořád stejný a stereotypní, nic velkého se neděje... Ačkoliv se snažím trošku víc otevřít, no... A hlavně si věřit. Celkem na tomhle mém problému dělám.
Každý den jsem byli už touhle dobou na hřišti a hráli fotbal, ale dnešek to usekne. No, budu se po dlouhé době nudit na intru. Teda, našla jsem jeden bezva obrázek, co by se hodil do Prašivky, takže na tom asi máknu. Koneckonců už ho chci nakreslit od středy xD

Zítra jdu zase k holiči. Fakt zpráva roku xD Už bych to konečně chtěla celé na modro, doufám, že se mi to povede ukecat (asi budu muset použít N2ky techniku ukecání svým "úžasným šarmem", ble...). No, každopádně to bude zase nějaká psycho patlanina o které až do doby než vznikne nemám absolutně představu.
xD Těším se.


Je vtipné z okna našeho interústavu sledovat některé přicházející prašivce, zmoklé jako... Zuko dobývající se ke Gaangu po vodním výprasku od Katary xD Vypadá to vtipně.

A dnešek byl celkem fajn den.
Po milion letech totiž konečně přednáška. Přišel nás navštívit jeden hodně zajímavej člověk (lol a detaily psát nebudu xD) a... Musím říct že to mělo něco do sebe. Hlavně určité části. To úplně cítíte takový ten chvilkový zázračný pocit, připadáte si jako osvícení, jako kdyby zrovna TEĎ tohle byla ta pravda, ta cesta kterou hledáte. Uvnitř jste plni vnitřního naplnění a síly, jako kdybyste konečně věděli jak žít, říkáte si jak jste byli doposud stupidní a co za blbosti děláte, že to vůbec nemá smysl a že tohle je to, co chcete... No, ono to trvá opravdu jenom těch pár minut. Pak se to rozplyne a vy jste zase jako dřív. Zapomenete to, i když si toho jste vědomi, ale už to prostě není ono... A děláte ty blbosti zase, a jste ještě moc nezkušení a naivní na to, abyste tou cestou vážně mohli pevně jít. Od toho tu jsou ti staříci, aby nám pomohli si to alespoň uvědomit.
Ne, ale bylo to fakt super.

Žít teď. Pro ty pocity a zážitky. Ne se hnát za něčím. Za tím být nejlepší, nejbohatší... Ne, to jsou sračky. Jde o ty skvělý chvíle, co jste v životě měli tu "čest" zažít... Užívat si každej den.

A je hrozně lehký to říct, těžší si to uvědomit a ještě těžší dělat. Ale už jenom to, že to víte, je krok kupředu.

Takže... já jdu do toho.
Jdu se snažit a bojovat, a i když pomalu nebo s přestávkama, tak přece.



"The most important thing you could ever do is follow your dreams. You don't have to be the best at what you do cause people have already changed the world without being the best." - The Rev

Jimmy... To je přesně to.
<3
Chybíš nám, chlape...

Interústav je sračkař

26. března 2012 v 19:29 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Wifina tu skoro nefunguje - včera vůbec - a tak přidávám večerní nedělní kecy, které včera zveřejnit nešly... I když teď už je to asi fuk, ale i tak to sem dám xD


Moje divné chování pokračuje.
Absolutně jsem dneska neměla pojem o čase a tak nemám tušení, v kolik jsem vstala, ale na hodinách (u kterých taky nevím jestli už byly přehozený nebo ne) bylo něco před 9... Což znamená, že normálně by bylo 8... To už je u mě ale hodně psycho .___.
Nechápu to xD Fakt je se mnou něco divně...
No, každopádně jsem aspoň zase měla nějakou tu hodinu navíc, i když jsem ten čas nijak moc důležitě nevyužila... Celé dny totiž nedělám skoro nic jinýho než poznávám A7X. Ne že bych byla posedlá (to se říct nedá a ani to o sobě říkat nechci a celkově nechci být, protože tyhle stavy jsou u mě k nevydržení a tak se snažím krotit xD), ale fakt jsou mi sympatický a zajímá mě jejich život a tak... I kdyby, fanda by měl aspoň něco málo o své zbožňované kapele vědět... Já se pak se vždycky cítím hloupě, před těmi superfanoušky co ví datum každého koncertu a tak, no prostě každičký detail... Cítím se pokrytecky a stydím se... x,D
Nicméně jsou super a dost se u některých jejich videí zasměju xD I ty opačné emoce přichází... No, rozebírat to nebudu. Jsou prostě strašně silná kapela plná emocí. Vždycky mám při jejich písničkách ten zvláštní nepopsatelný pocit. Hodně silný. Husina. No, určitě to znáte...

Pak jsem taky přišla na to, že Zacky je levák (to bylo samozřejmě hned, to jsem hledat nemusela xD) a že Syn má narozeniny den po mě... Bezva xD Mohla bych mít s každým něco společnýho :D

Taky mě napadla jistá terorie, celkem úzce spjatá s tématem, které jsem nadhodila asi před... Měsícem? Slíbila jsem že o tom něco napíšu, ale nakonec to zase nějak odeznělo... Každopádně jsem na to nezapoměla, jen se na to neupínám protože by to bylo horší, prostě mám o tom vědomí a občas hledám souvislosti. A teď mě právě jedna napadla... Ohledně tohohle problému a Revovo smrti. Nejspíš je to blbost, ale když se chvíli zamyslíte, není to tak úplně nemožné (nezamyslíte protože jsem pořád neřekla o co jde ale možná že o tom napíšu a vysvětlím to; i když se na to napsání dvakrát necítím xD). Ale snad to pravda není, stejně jako celá ta věc...
Huh, however, RIP Jimmy <3

Trochu se bojím, kolik jsem toho zase zapoměla do školy xD Vím jistě jenom o poznávačce, kterou píšeme až ve čtvrtek, takže ještě čas. A dál nemám ponětí. Portréty na Výtvarnou přípravu už jsem dávno odepsala, prostě se mi nechce a už mě to nebaví, a stejně mi nikdo nechce stát modelem... Těším se od třeťáku, tam už snad KONEČNĚ budem brát celý tělo, huh... Anatomie se mi vyhábá jak nejvíc to jde.
A dál prostě nemám šajna... No jo, Španělština, ale ta mi totálně nejde vtlouct do palice .__. Je toho příšerně moc a Bob (učitel) to totálně neumí učit, takže se všechno musíme došprtávat doma, což já samozřejmě nedělám... Dobrý no, tohle a tělocvik byly moje jediný jedničky, teď už zbyde jenom to druhý... x,D Není nad to bejt fit, lepší než ty kraviny ve škole xD

Snad bude zase přez týden hezky a budem zase s prašivcema hrát fotbal, lol! xD Can´t fuckin wait! C:

Nakonec na rozesmátí video s Revem xD
("Jak si myslí že je ninja", řekly bysme s Lil xD Nojo, Sasanskej styl (Hraní si na Sasana - imitace > útok v SUPŠ Prašivce aréně (neřeště to xD)))


A internet je pořád sráč a nechce fungovat... Aspoň chvilku teď, huh...

Akční den

24. března 2012 v 20:45 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Něco je se mnou fakt blbě.

Vstala jsem v 9.
To je u mě asi tak raritní jako kdybych se dala po těch letech na mainstreamový sračky. Legrace xD Už strašně dlouho jsem nevstávala o víkendu nebo o prázdinách takhle brzo, leda že bych potřebovala něco zařídit. Ale jinak takhle sama od sebe - protože už by se mi nechtělo spát - to ne. A k tomu ještě s celkem slušnou svěžestí a chutí. Je pravda, že jsem toho strašně moc stihla, oproti víkendům, kdy vstanu v poledne, a celý dopoledne je tím pádem odepsaný...


Vytáhla jsem svoje černý tričko za 20 korun, bílou barvu na textil, k tomu si pustila ASD a A7X a už to jelo.
DIY foREVer.


Nevyšlo to úplně dokonale, ale bála jsem se že to zmastím daleko víc. Klepala se mi ruka. Po zaschnutí je to dost vybledlý, takže to asi budu muset ještě jednou přetáhnout. Achjo, další šance jak to podělat xD Na přední stranu ještě něco dodělám :)

Yahoo, konečně mě něco dokopalo k DIY, o kterým už tak dlouho přemýšlím. Už asi rok, a pořád jsem nebyla schopná začít xD Vždycky jsem si říkala, že o víkendu na to skočím, ale to sotva... Vždycky půl dne prospím, pak se učím, uklízím... A čas v prdeli. Teď to ale konečně vyšlo. Mělo by častejc xD
Ještě si časem určitě chci něco vyrobit s ASD a MSI :) Od Skylitů už jednu věc mám, ale v každém případě toho chci víc :D Protože zrovna od nich se tu nic sehnat nedá >_> ... Od A7X si možná jednou něco i objednám.
Přemýšlela jsem dokonce i o vinylu. Strašně se mi to líbí a fascinuje. Vždycky jsem chtěla mít vlastní desku. Tady u babičky pár starších máme. S Queenama, Rollingstonama, a dalšíma... Dokonce jednou skvělou s různejma punkovejma kapelama. Nářez :D Máme tu i gramofon, takže si občas něco pustím :3 Na internetu jsem našla pár desek s A7X. Celkem vážně tedy přemýšlím, že si jednu budu přát k narozkám... No, uvidí se xD
Achjo, netušila jsem, že budu taklhe bláznit... Nic z toho nebylo v plánu xD

No, když už jsem nadhodila, že tenhle den byl akční, pokračovalo to hned několika dalšíma aktivitama.
Písmo.
Obyčejně to nesnáším, ale teď mě napadla bezva věc co by mě i bavila. Není to nic originálního, jen prostý deathbat a nápis, kterej jsme si měli vybrat. Já nejdřív chtěla ASD... ale tohle mě nakonec přemohlo. xD
S tím deathbatem to byla docela piplačka a celkem jsem se bála, ale nakonec to taky vyšlo obstojně. Na písmo si zatím netroufnu... Asi počkám do úterka na hodinu. Nechci to zkazit, rozhodně ne, byla to fuška xD Ale jsem na to docela pyšná :D Mohlo to být o hodně horší...



Yeah!!

23. března 2012 v 17:59 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Vůbec nevím jak mám teď definovat ty svoje pocity, co ve mě momentálně plesaj.

Už dlouho jsem se necítila tak skvěle.


A nepotřebuju chlast ani se cpát jinejma sračkama.
Stačí úspěch - ač v maličkosti, hudba, zpěv z plných plic, skvělá skupina...


O ano, dnešek je prostě jedním z těch oh-i-feel-so-fucking-good! dnů. A věřím, že to bude pokračovat. Jednou to asi skončí - i když asi spíš přeruší, páč i kdyby jo, budu ze všech sil bojovat dál, aby se tohle zase vrátilo. Ale i tak si to říkat nebudu. Protože pak by to skončilo o moc, moc dřív, než kdy to už opravdu bude muset...
Cháá.
Optimistická Shiki.
Taková radost!
xD


Z tohohle prostě nemůžu xD. Rev a jeho růžová síťka plácačka (tak fajn, jsem slepá, já vím xD) na deathbaty :D Hrozně jsem se u toho nasmála xD

Co třeba dnešní jízda autobusem.
Jako totální fetka. Všichni divně čumí, jenom já si to užívám a tlemím se naprosto všemu kolem sebe.
Hlášky jako "Jak si ten strom myslí, že je strom!" či "Jak si ta nápověda myslí, že ti napoví", to už nechávám bez komentáře, protože to stejně chápe jenom Lilly, že? xD Prostě konec.
Nepotřebuju chlastat. Now be envy.


A musím se zmínit o své stále narůstající lásce k A7X.
Lidi, že já blbka si je nenašla už dřív.
Stydím se.

Oni jsou... naprosto skvělý.

Úplně jsem se teď zasekla, vymýšlela jsem co nejvhodnější slovo, které by jejich awesomnost poctilo. Ale asi nic takovýho neznám... Holt musím začít číst. Stejně mám tak akorát na čase, když si vzpomenu na tu povinnou četbu x,D Shiting no.

Konečně si zjištuju víc, a je to vážně super. Tak silný lidi... Myslím duševně, chápejte. Že to všechno ustáli. Dost mě inspirujou a oni a jejich muzika mi dávaj sílu jít dál a bojovat.
Je to tak skvělej pocit.
Cítím se teď tak silná a naplňená. Jako že dokážu všechno. Taková ta... vnitřní síla. Pohon.
To musí vydržet!



Život mi teď ukazuje a rozkrývá tolik šancí a dává takovej prostor k tomu fakt něco dokázat, tak pro já kráva už to dávno nevyužila a nezačala něco dělat? Žít? Už dávno jsem mohla... Ale to jsem asi ještě nebyla na dostatečný úrovni. Abych si to uvědomila. Ale díky A7X - a ne jenom nim, na ASD nebo MSI nezapomínám - už skoro jsem. A snad to dokážu.


Jooo, Shikina jede! xD



Tenhle pocit si prostě nenechám tak rychle vzít - tak jako rychle mizí všechny ty ostatní.

Vtipný

22. března 2012 v 19:15 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Na jednu stranu je to dost fajn pocit, konečně se trošku otevřít a jít chvilku mezi lidi. Musím se pochválit, posunuju se ve svojí cestě dál, ne o moc a občas mě to dvakrát netěší, ale... Jsem celkem šťastná. I když... není to takové to bezprostřední naplňující štěstí.

Já nevím... zase nevím co na to všechno co se kolem mě teď děje napsat. Asi fakt nemám na psaní moc talent... Jenomže jsem vždycky v tu chvíli hrozně rozrušená a nedokážu se soustředit. A když už jsem zase v klidu, nechce se mi psát... Možná to ani nemá cenu.

No, když to zhrnu trochu objektivně, byla jsem si odpoledne s některými našemi spolužáky zahrát fotbal. Včera byl famózní trénink, o kterém jsem se taky chtěla zmínit, ale jelikož tu prakticky nefunguje internet, tak to trochu nešlo...

Jsem ráda, že už nejsem tak "vyděšená" - protože se mi to dřív stávalo když jsem šla mezi lidi, kterým moc nedůvěřuju a neznám, sama. Ale zvládla jsem to na moje poměry dost srdnatě. Musím se pochválit. Mám to prostě přikázaný. I když mi to přojde trošku hloupý...

Ze začátku děsná sranda. Potom už ale většina lidí z naší Prašivky odešla a začali chodit lidi, který už absolutně neznám, tak jsem radši zdrhla... Zase tak odvážná už v tomhle nejsem... Jo, jsem sračkař a srab. Ale nedokážu se hned s každým bavit, jako samozřejmost...

Vždycky když vidím, jak se tam všichni se všema baví a znají, jak spolu jásaj... Jenom já se raduju trošku osamoceně, protože jsem s větišnou z nich snad ještě ani neprohodila slovo, cítím se trošku... Odstrčeně. Mimo. Ne že by mi vadilo bejt mimo dění, většinou jsem radši mimo ten střední proud... Ale teď to prostě trošku zabolelo. Já se fakt snažím... Snažím se! Dělám co nejvíc můžu. I´m doing my best!!!! Tak proč to sakra nejde tak jak by mělo...?

Možná chci jenom všechno moc najednou. Asi to potřebuje čas... Ale to nevadí. Zase tolik po tom se se všem bavit netoužím. Vlastně vůbec. Takže trochu paradox. Já nevím co chci... Asi se tam jenom nechci cítit jako idiot... A já nevím jak to udělat abych se cítila v pohodě. Moje posraný pocity. No jasně. Zase se ty hovada platou tam, kam vůbec nemaj. Nemůžu bejt v určitejech okamžicích prostě úplně bezcitná? Někdy by to vážně neuškodilo.

Ale tak na konec fajn.
Počasí je super, budeme chodit asi často. A nejdůležitější je, že se každou hrou lepším. To je přece hlavní důvod, proč tam vůbec lezu! Je jasný, že kdyby se hrát nešlo a místo toho třeba chlastat (což se samozřejmě děje denně), tak není o čem dál přemýšlet. Na to bych se vysrala.
Promiňte lidi, ale tohle nikdy nebyla zábava pro mě...

Jak to napsat...

20. března 2012 v 21:08 | Shikiten norský troll |  Samomluva

Je toho moc.

Je toho taková hromada, toho, co bych si všechno přála dostat z hlavy "na papír". Nebudu říkat, že to nejde, jde všechno. Ne že by mě to nebavilo, ale už tomu ais nepřikládám takovou důležitost jako ještě nedávno. Prostě... stejně se to zase za chvíli změní, znám svoje nálady, a většina věcí ani nejsou tak extra důležitý, abych o nich musela psát slohovky na blog. Jo, na některý věci si pak ráda vzpomenu, i když na ně třeba zapomenu a pak to objevím zpětně na blogu v archivu... Ale víte, to bych se musela upsat. A já nemám náladu.

Internet tu jde taky prakticky jenom chvilkově, takže snad budu mít štěstí a nějak normálně se to zveřejní. Jak jinak, iinterústav... Když už jsem u něho, musím upřímně přiznat, že je to tu bez mojí spolubydlící prostě lepší. Ne že bych byla tak nesnášenlivá, hodně mi vadila nebo tak něco... Ale víte co, soukromí je prostě soukromí. Můžu tu dělat co chci bez toho, abych se musela omezovat kvůli ostatním. Ne že bych byla sobec, naopak jsem často ten opačný extrém, jenom abych udělala radost ostatním... Každopádně se sebou zametat nenechám. To už je za mnou.

Jo.
Poslední dobou je můj život obecně dost dobrej.
Nechtěj se mi psát podrobnosti.

Jednoduše to vážně funguje...
Myšlení.
To je všechno, co je třeba.
Je to jako myšlenkovej magnet. To, jak přemýšlíte, ovlivňuje strašně moc věcí i váš stav... Fakt. I když mi trvalo hodně dlouho, než jsem přišla, jak na to. Ale teď už to chápu.
Jak už jsem asi 10x říkala, je spousta věcí, který bych ohledně tohohle všeho napsala. Mám to všechno v palici, jenom jsem asi moc líná to dostat ven. Respektive jsem už nedoufala, že internet ještě dneska půjde, tak jsem vytáhla "deník" - teda spíš týdenník, jak to tak vidím xD Píšu tam asi tak jednou týdně, a to se ještě snažím. Tam něco víc je...

Achjo.
Možná kdybych měla víc času, obětovala bych ho na to. Ale zatím i to stačí v hlavě. Hlavně, že jsem na to vůbec přišla. Ještě počkám. Nechám si všechno uležet, přefiltrovat, stejně většina zase odejde stejně tak, jak přišla. A ot něco málo co zbyde... co zbyde třeba na furt... to možná ještě někdy zmíním.


Sakra už se chci fakt do toho života zakousnout.


Štve mě, že ty nejlepší myšlenky, věty, obraty... Ty mě napadaj kdykolik. Kdykoliv jindy než když si k tomu psaní sednu. ASDFGHJKL. To mě fakt točí. Tak úžasně si, to připravím, ale jak si sednu... Vokno.
Ale nevadí. Já budu trénovat. A jednou možná budu trochu spokojenější.


A dnešek sám o sobě byl skvělý. Fotbalový den. Dopolední fotbal, odpoledn fotbal... Hlavně ten odpoledne vyšel. Jsem ze všeho zase tak mimo, že nedokážu ty svoje pošahaný pocity napsat. Je jich moc. Ta radost, a všechno... Těžko říct.
Dokonce jsem se i překonala a udělala si legraci ze svojí vejšky. To jsem snad ještě nikdy nedokázala. Doufám že je to konečně aspoň maličkej důsledek mýho snažení hledně větší sebedůvěry a sebevědomí...


Je dost divný vejt optimistická.
Je to dost fajn, i když nevzyk.
Ale budu se držet.



Achjo. Miliony šoulavejch myšlenek který bych si přála vypsat xD Nejde to... Nejhlavnější je ta, že se chci konečně naučit psát. Aspoň teda svoje pocity... Stručně, ale jasně. Akorát že stručný nejsou, tak nevím... xD


Končím, jdu zase hloubat xD Snad vymyslim něco nej... Škoda ale že jsem nestihla novej obrázek pro přírodu D:

xD

We are the few who carry the broken

17. března 2012 v 21:31 | Shikiten norský troll |  Samomluva


Bwáááááá.
Jsem úplně mimo štěstím.
Mamka si chtěla poslechnout písničku z předchozího článku, protože si jí líbilo moje písmo - text z té písničky. A7X obstáli dobře, akorát moc nemusí ten scream, tak jsem jí řekla, že jejich pozdější alba už jsou trochu melodičtější a "jemnější (no, to ne, ale už se v nich prostě míň řve xD). Já mám ráda všechny jejich alba, novější i starší, a řvaní obecně samozřejmě mi nevadí, ve většině případů se mi to spíš děsně líbí a vítám to (pokud to není jenom příšernej rámus bez trošky melodie). No, podrobnosti nebudu rozebírat, jednoduše jsme se dostaly až k A Skylit Drive. A to bylo! První jsme vybrala Too Little Too Late… A pak je začala pomalu vychvalovat!! Prej to má náboj, švih, styl, a tak… Duši. A že jí mrzí že třeba takhle kvalitní muziku nehrajou v rádiích a podobně, místo těch sraček… No jo no, to přesně chápu. Jsem z toho všeho trochu mimo, tak už si zbytek nevybavím xD Mám z toho takovou radost :D Když vám prostě rodič pochválí vaší srdeční záležitost, srdeční, duševní hudbu! Kterou žijete, pomáhám vám to nevzdat, bojovat, prostě… Je to něco jako jídlo, pití, rodina, láska… Věc kterou potřebujete. Bwááá.
Mohla bych jmenovat ještě hodinu, ne že by o tom zas tolik povídala, to ne… Spíš o tý mojí radosti. Ale je to skvělý když… chápete ne? :D Možná…
Je to krásný.
Radost se mi rozlejvá po celým těle a mám děsnou chuť je poslouchat - takže to samozřejmě dělám xD Nejlepší na tom je ta husí kůže ♥
Neřešte tenhle výlev, mám eargasm + příšernou radost z pochvaly mojeho hudebního vkusu . To je snad na mě ta nejlepší věc :,D moje sebevědomí je dost nízko… Ale tohle si pochválím. Na něj, na Skylity a A7X mi nikdo šahat a šlapat nebude!
Brzo si něco vypálím a půjčům mamce do práce - prej si to tam chce pustit! :D psycho! xD Hrozně by mě zajímaly reakce jejích kolegyň… Doufám že jim náležitě ukáže, že její dcera mí prostě skvělej hudební vkus :D
Škoda že táta má trochu jinej názor… Všemu kde je trochu screama říká blití… Bezva xD Vždycky zdrhá… Ale nechápe tu krásu. Zase jsem mu ale vděčná za to, že mě tak trochu inspiroval (bohužel nepřivedl) k tomu, abych poslouchala i starší věci… Jako AC/DC a tak. V tomhle se zase shodneme. Já mám ale ještě trochu širší okruh, jednoduše všechno kolem rocku, ale i celkem tvrdý věci~ A starší i novější.

Strašně tu řvu, ale miluju s nima zpívat ♥ Jeden z mejch největších snů je dostat se na jejich koncert. Snad se mi to jednou povede. Zpívat s nima opravdu, na živo, vedle ostatních, co to cítí taky…♥ To musí bejt nepopsatelná nádhera. Tak bych si to přála…
Budu tomu věřit.
:)
To mi připomíná, že je taky jedním z mých snů - teda spíš z takovejch těch menších, co nechci nijak urputně, ale kdyby se splinily, tak samozřejmě proč ne, sem s tím! - zpívat v kapele. Nejlíp post-hardocorový, ale nevadilo by mi klidně něco podobného… víte jaký styly myslím… :)
Jenže je tu hned několik problémů: Moje podělaná stydlivost a sebevědomí. S mojí pošoustlou povahou to asi daleko nedotáhnu, proto už bych se konečně měla sebrat a něco s tím dělat. Jedna část je si to uvědomit a druhá je to změnit.
Jo, o tomhle problému bych taky mohla povídat dlouho, ale teď si vážně nechci kazit tak bezva náladu…

Prostě se musím konečně sebrat a začít si věřit. Už bojuju, to je jeden z prvních kroků, hm, tak schválně, kam až se dostanu…?
Snad daleko.



Jo, takovouhle extázi u mě dokáže vyvolat obyčejná pochvala a souznění duší :D
Dobrý ne? :)
(mohla bych bejt pesimista a mluvit i o tý špatný stránce týhle věci, ale nebudu kazit pěknou chvilku :D)


Pic a pac.


:)

Psycho

17. března 2012 v 14:52 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Proč se počasí tak zbláznilo? Ještě před tejdnem byla zima, já navlečená do bundy, a včera... V tričku s ramínkama?? Léto jako by se nechumelilo... WTF. Nesnáším extrémní zimu a extrémní léto, takže tohle je takové adekvátní, za čož jsem ráda, ale nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby to takhle vydrželo nafurt... Je k ničemu, když se počasí během týdne úplně změní. To nesnáším. Nikdy není totiž akorát. Buď zima nebo horko. Ale ne tak akorát, aby v tom člověk mohl normálně žít. Nemůže to přecházet nějak postupně? Během měsíců, ne týdne...? Asi chci moc... Ale zase řeším hovadiny xD Jenom mě to tak zarazilo... Protože počasí se fakt pofachlo.
Co ale "přírodě" a vesmíru vyšlo - že, Lilly? xD - je naše momentálně nej úchylka a pár - OTP - Paličská dvojka *w* Prostě nej věc kterou jsme mohly vymyslet, páč nad tím můžeme fangirlit obě 8D Jednoduše bomba xD Během tohohle týdne už jsme dohromady nakreslily asi 5 obrázků + komiks, a tenhle víkend se určitě taky ještě něco povede :D K tomu jsem na to v interústavu měla dost příhodný podmínky, spolubydlící byla skoro celej týden pryč, takže to totálně vyšlo. Jenom přístě už to bude trochu složitější... Nevadí xD Aspoň něco málo nás trošku nakoplo, i to málo pořád něco je... ;D Bwááá, jsou spolu tak nej sexy roztromilý a tak jim to sluší xD Prostě pro přírodu :D A Nástupák totální uke x,DD
Ehm, no nic, mých fangirl výlevů si nevšímejte, museli/y byste to všechno chápat/vidět/znát, abyste se do toho taky tak vcítili/y :D

Mám sice trošku problém ohledně víkendu - táta nás chce zase tahat na kolo, takže víkend v hajzlu, a to ještě nemluvím o tom, kolik se toho musím naučit... Q_Q achjo... Zrovna když má člověk po 10 letech chuť a nadšení, nemá čas xD Tak normálka žejo... To je asi jako s tím kolem. Dělala bych ráda jakejkoliv sport kromě kola, ale nejde to. Nemám prostředky, není jak... Ale samozřejmě kolo, to jde. I když nechci...
Uznávám, mám fakt problémy xD Ale jsem prostě ráda, že jsem posledních pár měsíců překvapivě dost v pohodě, hlavně co se týče těch moji emočních a celkově psychických výlevů a výkyvů, se kterými se celoživotně potýkám. Jsme celkem vyrovnaná. Fakt se snažím a bojuju... Hledám odreagování, něco, co by mi pomohlo. Cokoliv a jakkoliv. Zatím se docela držím.. Snad to vyjde :)

Teď asi půjdu dělat písmo. Cekově mě to dost štve, je to na dlouho, piplačka a dost náročný, dlouhý (na A3ku...), ale... Píšeme libovolnej text. Trvalo mi docela dlouho, než jsem si ze všech těch úžasnejch textů písniček vybrala jednu, protože skvělejch věcí je nespočet. Ale tak... asi už vím.



Tahle věc je prostě nevyslovitelně úžasná. Ať co se týče textu, tak i hudby... Hlavně na začátku, ta kytarová část... bwáá ♥ dechberoucí...
A7X znám sice jenom pár měsíců, ale i tak už si u mě vydobyli příčku hodně vysoko... :) Nic tak silnýho už jsem dlouho neslyšela... Musím si už o nich konečně zjistit víc :D n_n

Tak různě aneb včera nefachal internet a proto to zveřejňuji se zpožděním

12. března 2012 v 16:52 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
A dneska nefunguje taky skoro vůbec.



Hádejte copak dělám a kdepak asi sedím.
Ano, ve svém milovaném interústavu. Umytá hlava, po měsíci a půl od nového účesu naprosto odstrašující - vypelíchaná , vyblitá a všemožně odstávající vlasy. Shiting. Jenomže teď zrovna nemám finance. A to nemluvím o tom, že asi za dva týdny je Hetalia sraz, a já totálně nevím, co dělat... Moc tam chci jet, ale ani tolik kvůli srazu jako takovému ale kvůli Terce <3 Už to bude asi půl roku co jsme se neviděly... A prakticky si vůbec nepíšeme :< Ne tak jako dřív...

Ale snad se to nějak vyřeší. Teď víceméně šetřím.

Odbočím k naprosté hovadině, která mě ale docela naštvala. Celej obsah mojeho šamponu je pryč. A to bych se hádala za to, že tam byla před mým odchodem aspoň ještě polovina. Ale teď ani kapka! Chápejte, mě nejde o ten šampón, proboha, ale o ten princip. O to jak jsou lidi zkurvený. Já nevím kdo to moh bejt. Možná spolubydlící, ale nechci nikoho podezírat když nemám důkazy. Každopádně by to bylo dost sprostý... No a jestli se nám sem někdo "vloupal" kvůli šamponu... To je fakt blbost. K tomu jak by asi uhádl, že je můj a že tu nejsem, žejo... I když bych se nedivila, tady si stačí dát nějakou věc do ledničky a do druhého dne je pryč. Takový tu máme svině... Takže sranda.
Internet se taky rozhodl mě srát, tproto to zveřejňuju den potom.
Chci zejtra vidět svůj "postprázninovej" šok (edit. - heh, zas tak velkej se nakonec nekonal, díky bohu... to teprv přijde). Co si kdo na mě asi přichystá, heh... Měla bych se učit na dějiny Japonsko. Je dost paradoxní a směšný psát, že se mi totálně nechce... Ale není to proto že by mě to nebavilo, ačkoliv vyhlašuju jak mám ráda anime a mangu... Ale nechci to dělat na vyzvání, na rozkaz... Prošla bych si to až bych měla náladu a chuť. Poslední dobou fakt nemám. A přijde mi blbý z toho dostat blbou známku a nevědět některý naprosto triviální věci, jelikož Francis o mě ví, že mě to zajímá... To bude trapas. Takže jsem asi pokrytec, a taky to tak bude vypadat.
Bezva.
Teď bych zase prozměnu chtěla psát. Po milion letech mám konečně náladu. Jenomže zase není čas. Jak jinak. Ono se to přece vždycky musí takhle sejít.
Proč to dělat lehce, když to jde složitě, že...?

Chci konečně pohnout a začít s mojim příběhem.
Ale se svojí "výdrží" a nadšením to asi daleko nedotáhnu, jako obvykle...
Je toho tolik. A je to složitý. Nejenom v mém příběhu, ale i v životě jako takovém... Je to hodně propojený, a chci do svojeho příběhu dát co nejvíc ze sebe. Ze svejch vzpomínek, zážitků, myšlenek, snů.... Všechno. Abych si to mohla prostřednictvím svých postav plnit... Hah, zní to tak krásně... Ještě hezčí to bude až se mi to podaří opravdu uskutečnit, vymyslet do posledního detailu, aby všechno zapadalo, a sepsat. A nakreslit... Uf. Trochu se bojím, že tohle snad v životě nemůžu stihnout. Alespoň ne s tempem, kterým teď momentálně nějaké ty roku žiju.

Moc. Je toho spoustu.
Přála bych si to umět všechno napsat. Stručně, ale jasně. Bez zbytečností, a naopak vypíchnout důležitý věci. Ne psát slohovky jak je to u mě zvykem. Ale to bude asi trvat ještě dlouho, jestli teda budu mít výdrž... Což je taky zase trošku problém.
Já nevím co chci... Co chci od života...?
Baví mě toho spousta, ale nevím co bych chtěla dělat opravdu nejvíc, protože věnovat se všemu ale ne naplno je... zbytečné.
Umím taky spoustu věcí, ale prakticky neumím nic. Nic pořádně.
Je špatný že chci umět něco perfektně? Jednu věc?
Problém je, že já bych mohla. Jo, věřím tomu, že bych to dokázala. Kdybych si tu ONU věc vybrala. Z těch všech věcí, který mi dávají šanci. U všech bych měla. Ale neumím se rozhodnou pro jednu... Když miluju všechny.
Zatraceně já se chci ustálit!. Proč jsem sakra furt tak rozkolísaná a nedokážu si určit pevnej řád a cestu? Jo, nedržim se hloupě při zemi, ale ono to má i svoje nevýhody, tahle "rozlétanost"...
Můj život prostě nikam nespěje. Někam "výš". V ničem, co by se mi mohlo pozdějc hodit nebo i jenom bavit, se prakticky nezlepšuju. Jako kdyby nic co dělám nemělo smysl... Jo, vím že by člověk neměl začít přemýšlet o smyslu věcí a bytí, protože tohle nikam nevede, je to cesta do jednosměrky a stejně nic nevyhloubáte... Já vím co je ten smysl, důvod... Ale asi ještě pořád nejsem na takové úrovni abych chápala další spojitosti...

Já nevím. Fakt ne. Melu zase hlouposti. Ale jako obykle to celkem pomohlo mi urovnat si věci v hlavě. Trochu...

Social awkward

11. března 2012 v 15:37 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Bwáááh. Protahuju se, zívám, jsem unavená a zítra mám nastoupit do školy. Je jasný jak se mi tam hrozně chce. Potřebovala bych snad tak ještě tejden.
Kdyby se na mě aspoň nenahrnulo všechno to učení, co jsem přez ten lyžák propásla... Pfff. Prostě to teď trošku proseru no, až si zase navyknu na ten školní režim, líp se nakopnu k tomu se učit a opravit si to.
Jsem děsnej trapák.
Vážně.
I když se vždycky a jakkoliv snažím myslet pozitivně a tak, abych se neztrapnila, ať dělám cokoliv, stejně jsem vždycky terč. Sice jsou to většinou blbosti a maličkosti, které vlastně nikoho nezajímají, to jenom já si to namlouvám... Ale i tak je to hnusnej pocit. Proč já? Proč vždycky tak zmatkuju, jsem strašně neohrabaná, roztržitá a nešikovná. Pokaždý se mi povede nějaká hovadina a všichni na mě čumí jak na magora. Kdekoliv.
Třeba v pátek. Táta mě vzal na den do Kubovy Hutě si zalyžovat na takovou skromnou sjezdovku. Divila jsem se, byl tam skvělej sníh, a i když jedna jízda nahoru a dolu dohromady dali přesně 5 minut, spokojenost víceméně byla.
Jinak se mi ale dařilo solidně se ztrapňovat na vleku. Jak jinak, že jo... Vypadalo to jako kdybych to v životě neviděla. Heh... jsem takovej trouba. Zmatkař. Snažím se bejt, cejtit a chovat sebejistě, ale i tak se mi vždycky nějaká ta trapná hovadina povede.

Arenu jsem hrála prakticky celé prázdniny. Na dnešek už si dávám pauzu, mám tři Peiny, možná už bych měla čtvrtýho, kdyby mi to jeden pičus s hodně silným týmem nepodělal. Co se dá dělat... Myslím že zítra to zvládnu.
A taky jsme si se ségrou všechny vtipně pojmenovaly :D Deva path je Pein, Asura je Dein, Human je Hein, Animal je Lein a Preta je Gein. Já vím, hrozná hovadina, ale je to legrace :DDD

Mám zakázaný koukat do minulosti, ale občas to nejde.
Třeba furt vzpomínám na dobu, kdy byli Akatsuki ještě děsně neznámý. Pein aka Leader byl "Šedivák" (tak jsme mu se ségrou říkaly xD), Konan byla Blue aka Modrá hlava, Tobi byl Tobi - ichytil ale dobrák, byla to sranda. A my se ségrou je poznávaly, objevovaly...To byly časy.
Teď je to docela na nic. Akatsuki jsou v prdeli, Madara si myslí že je nej, to samý sráč Kabutops... No nic. Prostě pořád projíždím všemožný starý videa a flashe (ty především, protože ty jsou moje úchylka) a vrací se mi takový ty starý senitmentální hořkosladký pocity, stejný jako před tolika lety... Měla bych si jich (těch flashů) co nejvíc nějak stáhnout,. Chci mít památku. Tohle bylo moje dětství a vyrostla jsme na tom. Sice už trošku pozdnější, ale to na tom nic nemění. Stejně tak maj u mě v srdci místo i další seriály z toho starýho, dobrýho Jetixu. Mohla bych jmenovat ještě dlouho. Některý jdou díly sehnat a už je mám, u některejch je problém vůbec nějakej materiál sehnat... Ale za tohle internetu vděčím, ačkoliv poslední dobou počítač a internet obecně proklínám za to, že mi vzal chuť od ostatních věcí jako je kreslení, psaní a vyrábění. Prostě tvůrčí práci... A je to z části i moje chyba a neschopnost. Dvousečná zbraň.

Teď někdy bude další výročí. Někdy na jaře - mrzí mě že už nevím, kdy přesně - jsem se začala dívat na Naruta. Jo, na toho děsnýho z Jetixu, ale to je mi fuk. Bez toho bych na to možná nezačala koukat vůbec. Posunulo mě to dál - když jsem chtěla hledat pokračování, jelikož na Jetixu se "překvapivě" sekli, tak jsem hledala na netu. Konoha.cz. Byl to začátek. Každej musí začít. A já jsem Jetixu vděčná, ne jenom za tohle.
Taky by mě zajímalo, kolik už je to let... Proč já blbka si nikdy nic nenapíšu a pak si stěžuju, že nemám nic zaznamenaný??! Jo, vždycky si říkám, že to není nic převratnýho, že na to zapomenu a vědět to potřebovat nebudu, že zrovna na to se obracet nebudu... A ejhle, zrovna jo. Shiting no.

Ale končím s melancholickým lamentováním.
Našla jsem další věc na dumání. Ještě se o tom nejspíš zmíním za pár dní.
Je to... dost rozsáhlé.
Nejvíc mě překavapuje, že jsem vlastně o podobné, ne-li stejné věci už kolikrát přemýšlela - i když jsem byla měnší, a spoustu věcí o světě jsem moc nechápala (řekněme před 5 lety), tohle mě napadlo...
Určitě na tom něco je. Jak říkám, neupínám se na to a nejsem z toho vyděšená k smrti, tak abych nemohla spát... Ale něco si o tom najdu. Tohle stojí za to prozkoumat. Pravděpodobnost je vysoká...
Všichni žijem v naivní nevědomosti, kterou nám oni nastolujou, aby byl klid a "pohoda". Na oko. V "umělém" míru, který se zdá pevný, ale spíš se bortí - nikdo nepředpokládá že by v dnešním světě mohla vůbec hrozit válka...
Akorát nás vymejvaj. Musíme se udržet.
NWO.
Nedostanete nás, sráči.

Pohoda

8. března 2012 v 23:37 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Bwaaa.
Kéž by to takhl bylo pořád.
Sedět na gauči, mít nohy na stole, čučet do notebooku a hrát Naruto-arena. Ano, mám skvělou náladu, a konečně se mi podařila udělat ta nejzhovadilejší a nejprotivnější mise ze všech tady, bez níhž bych nemohla dělat dalších 11. Díky bohu! Trvalo to snad měsíc.
Díky Konan. Už tě mám zase ráda.

Jo, i když je fakt, že bych si neměla stěžovat a spíš být ráda za to, že se můžu vzdělávat, škola mě stejně jendnoduše sere. Nebaví mě to tam. Ne tak jak jsem chtěla a očekávala. Proto jsem tam šla. Ale teď to shledávám tak trochu jako fattal error... Takže to tam prostě ráda nemám. Prašivka je výjimka, to je rozveselení a vyrhnutí od té hrůzy. Heh.
Z úkolů mám asi tak 10%, možná ani ne... Jednu stránku písma, heh. Furt to odkládám, popravdě to nechci co nejdéle to půjde ani vidět.

Potřebovala bych neomezený množství času a ještě trošku víc té vůle a odhodlání něco dělat. Možná že i to nadšení by stačilo.

No, nesmyslný článek. Ale co. Mám radost. Prej se mám učit žít přítomností. Tak to zkouším.

Fight friggin fucker

6. března 2012 v 13:55 | Shikiten norský troll |  Samomluva
To mi ty prázdiny tak krásně probíhají a utíkají.
Fakt si to užívám.
Spím, paradoxně skoro nejím a.. hovno dělám.
Ano, správně, zase mi všechno proplouvá mezi prstama, jak před nějakou chvíli psala Lilly. Ať tyhle prázdniny nebo celej život. A to jsem myslela, že konečně přišel zlom. Je jasný, že to nepůjde hned, a to si musím uvědomit. Půjde to pomalu a ztuha, ale hlavní je vědět, že TO JDE. Musím zatnout a prostě do toho jít. Bojovat.

Ale jasně.
Místo písma bych si šla nejradši něco nakreslit na tričko. Taky písmo, ale trochu jiný, heh...
Místo abych šla na něco hrát - na svoje úžasné hudební nástroje, hraju Naruto-arenu. Už nejmíň 20krát mi to někdo posral. Podělaná Konan. Nejde to. Vyhrát proti ní 4x. Prostě ta nejpodělanější mise. Nepochopím... Proč za sebou doprdele?!
Místo drtění se poznámek a podobnejch sraček si tu čtu Historii punku, hledám si nový písničky, a - jak už jsem řekla, dělám velký hovno.

Spěju vysoko.

Tak s jakou hovadinou do školy začít?
Už to mám, Docela se mi líbí Dead Kennedys, stáhnu si je.
Lol.

Comeback

3. března 2012 v 17:42 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Heh, tak se v pořádku hlásím zpět.

I když to moc nikoho nezajímá - nikdo už sem, kromě Lilly, prakticky nechodí :D Ale nedivím se, stejně sem pořád píšu jenom svoje žvásty, stěžuju si, vykřikuju do tmy a podobně... Nic moc, takže to asi všechny musí hrozně bavit. Ale je to v pořádku, chápu to, mě většinou tyhle "deníčkový" kraviny taky moc nebaví číst. Jedině když jsou nějak zajímavě podaný - což já neumím. To mi ale zase moc nevadí, píšu si to pro sebe, pro svoje uklidnění, pomáhá to... I když pravda, úplně to tu ztratilo veškerou úroveň. Ale já se o ní nesnažím, takže... heh.
Možná bych to měla oddělit. Psát si deníčkový blbiny na jedno místo, a pak mít ještě jinej blog kterej bude stát trošku za to. Třeba na fotky, obrázky, povídky... I když já už skoro nic nedělám, takže by to asi nemělo moc cenu... No sakra, měla bych začít něco dělat...

No a lyžák.
Popravdě se mi vůbec nechce všechno vypisovat. Je toho hromada, možná že bych to i napsala ucházejícně, ale prostě nemám náladu.
Bylo to víceméně fajn.
Takže aspoň fotka, huh.


ASK anything

2O11~ © Shikiten' site ~ Hun er et Null...