Srpen 2012

Prašivec zase vyráží na cestu xD

27. srpna 2012 v 5:45 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
To by bylo abych pořád necestovala xD
Včera jsem se vrátila z Lipna a už jedu na Slonesko.
A přivstala jsem si dřív, abych stihla dovybalit a doděla důležitý věci a tak, a kupodivu mi zbylo i pár minut na napsání xD
Nemůžu to protahovat, tak snad jenom že ve čtvrtek bych měla dorazit, to prozměnu zase asi pojedu do Jihlavy a pak babče. A v neděli od babči na interůstav. Už jsem tam dlouho nebyla xD Jak já se těšim... x,D

No nic xD Omlouvám se, ale na všechno odpovím a podobně až minimálně ve čtvrtek a tak... Zase mi uniknou miliony věcí na tumblru T7T (xD) To je nejhorší xD Když tu jsem, tak hovno přidávaj... A sotva si dovolim odjet, už je to zaspamovaný xD Prostě logika světa xD

Já mizím, lol xD

A přesně za hodinu mi jede autobus :D

WTF am I doing with my life? xD

23. srpna 2012 v 23:02 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Jak začít?
Tak asi tím, že už jsem tak líná a moje motivace je někde kolem bodu mrazu, že už se mi nechce psát ani ty moje výpisy, a to už je apokalypsa xD byla to jedna z mojich mála a posledních nadějí na aspoň minimální aktivitu... No, co už xD Je aspoň nej, že se ve svym těžko popsatelnym psychickym stavu nějak vyloženě neutápim a beru to celkem optimisticky (nebo spíš cynicky a sarkasticky, ale což už xD lepší než emařit xD).
Prostě mi chybí ta energie. Drajv. Motivace. Sice mám vyloženě "high" chvilky, kdy se cítím super ultra nadšená a mám chuť něco dělat, ale k čemu to je, když to nevydrží delší dobu? Většinou pár hodin, a to k žádný pořádný akci nestačí...
Achjo xD
Jediný co vážně umím je si stěžovat xD ale že bych něco udělala...? Těžko. xD
Jo. Poslední dny (týdny) se toho událo celkem dost, mám spoustu věcí z poutě a tak... Chtěla jsem to vyfotit a všechno, ale nejde mi to xD Jednoduše to ani nejde popsat.
Teď bych se asi mohla pokusit to fakt vyspat a zdetailnit, aspoň trochu, ale je to fakt zbytečný.
Mám toho v hlavě děsně moc, bordel a všechno.... a přitom paradoxně děsnou prázdnotu. Takže nevim... xD Neumím ani moc dobře popsat svůj stav a to je to nejhorší.
Nejsem smutná. Nebo něco takovýho... Jenom zmatená a jak by se řeklo v ájině "one big mess"...
A nejvíc mě štve jak pořád strácim čas. Už to fakt nedávám...
xD
Teď už jenom čekat na... nějakou "akci". Dočasné osvobození z týhle sračky... xD Zejtra jedem na Lipno a tak, takže tam se snad odreaguju a na chvíli mě přejdou tyhle hloupý myšlenky xD budu jezdit na bruslích a poodobný blbiny xD Ale všechno je lepší než absolutně bezužitečný a nemyslný válení se doma. To je ještě horší xD No a pak na Slovensko... to bude další psycho xD Jsem zvědavá, jestli to dám xD psychicky i fyzicky, lol xD Někde sebou určitě fláknu a nikdo si toho určitě ani nevšimne xD Maximálně tak o mě zakopne nebo mě skopne do kanálu nebo do popelnice... xD
Jo, asi se fakt nemám ráda a to je další problém xD
Třeba proto, že se nedokážu udržet tý "svý cesty", všech těch pravidel, který si kladu proto, aby mi pomohly... Asi jsem fakt slabá xD Silná, chytrý slova, ale aplikace...? xD

No a miliarda dalších trapáren xD
Ještě že mám aspoň pár "věcí", který mě, jak se říká, drží nad vodou... xD Yaoi - teď hlavně Shizaya, pan Zacky a trochu i Lucy, která mě doufám u ní taky přivede na jiný myšlenky... xD
Lolec xD

Tak jo, fakt to pomohlo a já jdu zase brázdit tim krásným přírodním světem xD Užívám si to xD Nje je že se mi to zase nepovedlo napsat tak, jak bych chtěla, ale je to jedno, co? xD Stejně to čte jenom pan Zacky a ten už to všechno ví, melu to pořád dokola... xD

Bye bye bee~ (Izayášovo rozloučení na chaťáku xD)

nebo
Gudbajky darlingové xD
(wtf hláška z knížky, to nešlo... xD)
(wtf 2... já čtu??! xD kdo by to řek... aspoň něco xD škoda jenom že 3 knížky furt dokola xD)

Dneska to dokážu ok?

15. srpna 2012 v 22:44 | Shikiten norský troll |  Něco jako deník...
Dneska to dokážu krátce, dobře? :D

Tááákže...

Pomalu si začínám formulovat, co teda s blogem. Napadlo mě docela dobrý a chytrý řešení, ale nevím, jestli to sem psát... xD Ono to totiž není jistý - a já mám ozkoušený to, že když to řeknu/napíšu "najisto", nakonec to neudělám. Přesně jako minulej rok xD Za celou dobu se mi to nepovedlo, ale to, co plánuju, mi snad vyjde xD Snad... Pokud se objeví aspoň špetka nadšení a nějaký vůle x,D
Jo, se mnou je to fakt hrozný xD Nevím co chci. Jsem zmatená a nedokážu se na nic soustředit a bejt produktivní.
Psala bych dál, ale slíbila jsem, že to bude krátký, takže bude. Píšu to stejně pořád dokola, je to k ničemu, sama to uvnitř vim, ale to, že to budu pořád jenom omílat, nic nezmění a nepomůže. Musím sama něco konečně dělat.
Takže jo. Možná ne hned, ale jednou... to vyjde. Stejně musím. Co jinýho...?

A zdál se mi krásnej sen. Jo, to jsem chtěla hrozně napsat, kvůli tomu se i dokopávám xD
Prostě tam byl Jimmy.
Bylo to jako kdyby byl pořád naživu, ale zároveň i ne. Já ho ve skutečnosti pořád nedokážu brát jako... že už tu není. Nepříjde mi to. Kdybych ho znala osobně, tak by to asi bylo jiný, ale jelikož jsem A7X nikdy ani neměla tu poctu poznat nablízko, prostě si to asi tak neberu... No, nevadí, v tom snu prostě živej byl, ale zároveň tam bylo něco, co to tady, na tom světě, dokazuje, že ne...
Myslím, že jsem ho obejmula a měla hroznou radost, že tu je. Možná obejmul i on mě, fakt nevím, ale já si pamatuju jak jsem to udělala já a bylo to trochu divný, jak je velkej xD Ale bylo to milý. Takový... uklidňující <3
No a potom jsem pozvedla pravou ruku a zeptala se, kam bych si měla dát vytetovat "foREVer". Nevím proč, prostě jo. A to je právě trochu paradoxní, protože se to používá jako vzpomínka na něj. A on tam žil. V tom snu mi to ale divný vůbec nepřišlo.
Blbý je, že já mám divný sny. Pamatuju si jenom útržky a vůbec tam nějak nemám detailněji okolí... Prostě asi není důležitý kde to je. Spíš co tam je a co se děje.

Ale bylo to hezký n_n

Jsem srab, ale doufám, že jednoho dne se k tomu fakt odhodlám. A tohle bych chtěla... Už mě napadlo hezký místo, ale asi to tam bude bolet xD
Nevadí, ještě mám čas...

A dál už nevím, o čem jsem vlastně chtěla psát xD

Možná ještě to, že jsem dneska našla úplně bombový boty, když jsem byla s babičkou u vietnamců xD Podobný se těžko sháněj, a když už, tak jsou příšerně drahý. Tyhle ale stály 200 a přišly mi, že by i mohly něco vydržet xD Vypadají celkem bytelně. Proto se mi i líbí, jsou vyvýšený, ale ne jenom na patě, ale po celý botě, což mám fakt ráda. Sice nejsou kotníkový a spíš na zimu, ale to nevadí xD Akorát je problém, že prodavačka měla jenom jednu, a tu druhou nemohla najít, takže slíbila, že se pokusí a ať tam zítra babča zajde xD Snad se najde QwQ (jestli jo tak sem možná dám fotku xD)

A už opravdu končím. Není to tak dlouhý, ale pořád to není tak krátký, jak bych si to přála. Ale snaha byla xD

Still the same (bullshit)

13. srpna 2012 v 18:24 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Už mám rozepsáno několik článků, ale nikdy se mi nepovedlo to nějak... dokončit. Popravdě i teď to jde dost ztuha.

Je to divný. Neumím to vysvětlit. A čím víc si to říkám a uvědomuju, tím víc jsem naštvaná a připadám si k ničemu a chce se mi s tím seknout a nemám pak absolutně chuť nic dělat.
Ale popravdě... pořád píšu o tom samým. Na nic víc se zatím asi ani moc nedokážu soustředit, nejde mi to a všechno... Na nic jinýho se nezmůžu a na nic jinýho nemám energii. Takže buď pořád omýlám stejný věci dokola, nebo radši vůbec nepíšu.
A nudím se. Prakticky se mi nic nechce dělat a do ničeho nechce. Jo, sice registruju mírné zlepšení, třeba oproti minulému měsíci, ale je to pořád jenom pár procent a bude to stejně ještě trvat... Mezi promrhanýma dnama se jednou objevil záblesk naděje, z čista jasna. Jeden den, nebo možná dva, nezávisle na sobě... se mi nějakým strašně zvláštním zbůsobem zdály... jako dřív. Měla jsem tu chuť. Nadšení něco dělat. Ale jeden den nestačí na všechno. I když začnu, tak to nemůžu stinhout za den a po tom, co se druhý den probudím, je to zase to samé, co poslední rok prožívám. Absolutně nic. Prázdno. Nechuť k ničemu a nulová motivace. I když už ne vyloženě tak intenzivní, jak to bejvalo. Jenže taklhe to nejde - jeden den jo, pak pár dní ne, pak si zase vzpomenu že chci, ale zase s tím hned druhej den fláknu... Ne. To nejde. Musím to držet. Dělat to pravidelně. Každej den. Abych se do toho zase dostala. Je těžký nastupovat od vlaku a držet se, ale jde to. Jenže nemáte na to celou věčnost, je důležítý se toho chytit, když máte ty příležitosti, dobrý okolnosti, talent... A to nejhorší je to hloupě zahazovat, jako já...
Je to fakt pitomý. Jedna věc je fakt trpět. Když se stane něco děsnýho, cítíte se mizerně a strašně to bolí... Ale tohle je jiný. Je to v podstatě taky utrpení, ale ne že by to vyloženě bolelo... Je to... nijaký. Prázdný. Nic. A já už nechci plejtvat drahocenným časem. Vím že toho budu pozdějc litovat, už teď lituju, ale pořád nemám tu sílu. Jo, chvilkama jí celou nashromáždím na jeden velkej vzestup, ale co pak zbyde na to, abych to udržela...? Nic. Takže zase padám. A taklhe je to pořád dokola.
A co teprv nálady. Poslední dobou jsem přišla na to, že... to beru ještě úplně na vyšším levlu, než do teď. Nejde jenom o tom, že se v každý náladě cítím a chovám jinak k ostatním... ale to nejhroší na tom je, že v určitejch náladách vidím věci jinak - svět, různý problémy, sebe... A ono je to pak hrozně těžký. Když si v jedný náladě něco ustanovíte - je to fajn, v pohodě... ale nějaká blbost vás vyvede z míry, a vám to najdnou přijde naprosto pitomý, ale ne proto, že byste v průběhu časů přišli na to, že je to kravina, ale je to jenom kvůli tomu vlivu tý určitý nálady. A když se pak zase dostanu do jiný, je to zase jinak, a taklhe se ot pořád střídá a já se prostě nemůžu dlouhodoběji soutředit na nějakou věc, na nějakej cíl... A jsem z toho pak sama zmatená a všechno... Prostě jenom tahle samotná kravina bere strašně moc energie a i kdybych chtěla třeba zase začít kreslit nebo podobně, všechno vypotřebuju jenom na uklidnění těch nálad, vyvztekání, popřemýšlení...
Achjo. Melu kraviny. Ale je těžký to vysvětlit. Sama to trochu nechápu. Ale poslední dobou ty svoje nálady vnímám prostě... jinak. Přijdou mi ještě horší než dřív. To je to. Když mám blbou, sice se uklidňuju, že se to zase změní a budu v pohodě, ale v tu chvíli jsem absolutně odrovnaná k tomu cokoliv v klidu, normálního udělat bez momentálního ovlivnění momentálníma emocema. Nedokážu si prostě říct "tak dost!", přestat, ovládnout se... jsem v tomhle slabá. Nedokážu v blbý náladě díky ní ještě něco vytvořit, jako někteří, které nechápu a mají můj obdiv...Ne. Já se prostě nechám pohltit. A čekám až se dám zase do "normálu". Ale pak je tu dobrá nálada. Všechno se zdá úžasný. Jsem radostná, svět je krásnej, říkám si jak to najednou všechno půjde... ale prostě uvnitř vím, že to zase nepotrvá věčně. Maximálně do konce dne. Vím, že vždycky když se vzbudím, tak už jenom tím jak se vyspím můžu mít jinou náladu (a to nemluvím o mojí bolesti zad, která to ještě prohlubuje, ale to už je zase fyzično, o čemž nechci mluvit...). Ale spí se mi aspoň celkem dobře, mám celkem fajn sny a nebudím se. Celkem se mi i dobře usíná, teda... když je to po 11 hodině, když nejsem vyloženě unavená že bych sebou plácla a spala... A teď další problém... Budu se zase muset "asimilovat". Škola. Některý lidi říkaj, že je to torchu nepřirozený a že mě samotný to škodí, ale já si to toda nemyslím - mám chodit dřív spát a pak podle otho taky dokážu dřív vstát. Ale já to znám. Dřív vstanu, ale tím pádem jsem celej den odespaná, nemám totálně energii, jsem přešlá, nevrlá a prakticky just nic neudělám. Chce se mi spát celej den. Takže většinou nedokážu jenom čumět unaveně do blba, nevydržím to a jdu spát odpoledne. Pak jsem v pohodě, ale místo toho, abych šla spát dřív, nechce se mi ještě víc, než kdybych vstala třeba v 11 a pak nespala. Fakt bezva plán! Já na tohle prostě nejsem uspůsobená... Mám to radši tak, jak to mám. Ale holt asi není na výběr...
A já se zase rozepisuju.

Jsem napjatá, nedokážu se soustředit...
Proč proč proč.
Co já vlastně chci?
Tohle mě taky sere.

A to jsem to chtěla zkrátit.
Chtěla jsem psát o normálních, všemi pochopitelných věcech. A na tohle už se prostě vysrat. Ale mě už prostě nebaví jenom čekat. Čekat. Čekat.... Až to začne fungovat, už to trvá moc dlouho... A už jsem se kolikrát pokoušela něco dělat. Fakt jsem dělala. Ale efekt se furt nedostavoval. Takže buď mrhám časem, nebo mrhám energií na věci, který stejně ve výsledku vedou taky k hovnu...
Tak já nevím.
Můžu teď třeba napsat o těch normálních věcech.
Třeba jsem dokoukala Durararu!! To už dávno a tak jsem o tom chtěla napsat dřív, ale jak jsem říkala, nešlo mi to.
A měla bych teď asi vypisovat ty skvělý dojmy, jak mě to děsně vzalo, tak, jako jsem vždycky kolem všeho vyváděla... ale tohle je další věc, co mě sere. Už mě ty věci tak neberou. Sere mě to a ráda bych to vrátila, ale nevím proč se to děje... Baví mě to, to jo, pořád, ale už se do toho nedokážu tak ponořit, pohltit... jako před pár lety. Třeba je to prostě tím, že i když se cítím jako děcko, něco mě nutí dospívat. Ale mě to zrovna nepříjde tak, že by tyhle věci byly pro děti. Jenom mi chybí taková ta... "dětská" radost. Nebo je to možná kravina. Asi jo. Melu.
Ale zmizlo to. Chci to zpátky.

Prostě budu pořád bojovat. Potichu, nenápadně, tak, jako vždycky... Proti věcem, co mě serou. Neudupou mě. A je mi jedno co ostatní říkaj. Pudu si svojí cestou. Jsem svobodná. Nikdo mi to neveme. Mám podporu, mám prakticky všechno, co potřebuju. Jenom ne tu energii. Nadšení mám zatím jenom na fotbal. Ale snad se to podá. Budu holt pořád čekat. A uvnitř, tiše a bez povšimnutí si budu bojovat proti všem sračkám, co mě tak vytáčej. Jedna věc je, že všechno se vrací v rámci vesmírný vyváženosti. Ale serou mě ty "ustanovený" věci tady. Stereotypy. Sračky, kterjma se vás snaží potlačit. Ne kurva. Pořád mám takovou chuť se proti tomu bouřit. Protože mě, osobně, z mýho pohledu to prostě přijde směšný a HNUSNÝ. A je mi fuk, že se nebo by se na mě všichni opovrženě dívaly a nechápali to. No ani nemůžou. Neprožili si to co já, tak to tak holt nemůžou vidět. To samé já. Taky nemůžu pochopit jejich názor, když necítím to co oni. Je to všechno o tom. Chápete, lidi se mění, v závislosti na tom, co si prožijí. Taky jsem byla jiná. Byla jsem "blbá", když se na to dívám zpátky... A pravděpodobně se tak budu dívat i v budoucnu, na to své současné já, co teď píše... Třeba... prostě pak budu stejná. Jako většina. A budu spokojená. Bez toho, abych se musela podrobit. Prostě dobrovolně. Jedna moje strana říká. že by to mohlo bejt fajn. Bylo by to lehký, byla bych konečně šťastná, neměla bych problémy, byla bych ten většinovej sráč... a teď zrovna nastupuje ta druhá strana, ta momentální, co jí to sere a má chuť se vzpírat. Ne. Teď prostě momentálně nechci. Nechci bejt jako oni... Nedělá mě to šťastnou a mám jiný plány a sny... Jedna věc je většina a jedna věc je jedinec sám o sobě. Většina jedinců se přikládní k většinovému názoru, ale já ne. Ne proto, že by mě to vyloženě bavilo a chtěla bejt zajímavá. Právě naopak. Bolí to, když si vás lidi pak všímaj, protože pro ně jste "divný"...
Ale co. Utnu to jo? Zase jsem se moc rozohnila, a tak různě...
Jednoduše dělám to, pro co se cítím, a zároveň to i občas promyslím mozkem.
A jsem na svojí "malou, soukromou, tichou a vzpurnou" cestu hrdá.


Nějak to dopadne.
A já se jdu zklidnit.

Přemýšlím o designu. Nenapadá někoho něco dobrýho? Mě ne. Totálně se teď nedokážu ani soustředit na to, jak by to mohlo vypadat, natož abych měla aspoň pár návrhů... Achjo xD

Chci bejt jenom v pohodě... Je to tak těžký? Je toho tak moc?
Asi jo xD
Každej si "to" musí vyžrat jinak.
Ale stejně by mě zajímalo, co jsem vlastně tak "hroznýho" udělala - vždycky, když se mi něco špatnýho stane. Hledám ten důvod a podle otho to napravit tak, aby už se mi to příště nestalo. Abych si to do budoucna neposrala. Uff.

A tohle měl bejt taky krátkej inof článek o tom, že mi moc nejde psát, abych se jenom ozvala.
Ráda bych něco začala, ale pořád nejsem srovnaná, takže by to stejně nemělo efekt... tak co teda dělat?
Už mě prostě nebaví čekat.

Halóó... Chci žít.


Že by další z mých nejdelších článků v historii? xD

6. srpna 2012 v 13:30 | Shikiten norský troll |  Samomluva
Většinu článku jsem psala včera, ale nešel internet, tak mě omluvte xD


Tááákže...

Po nějakém tom čase se zase ozívám.
A dopředu říkám, že se toho za tu dobu událo docela dost (jo, překvapivě jenom nesedím celé dny na prdeli a nemrhám časem, ale... chodím x,D). Ale je toho hodně, takže se budu snažit to zkrátit (což se mi, samozřejmě, na poměry ostatních lidí nepovede, ale na moje snad jo [tzn. taková větší slohová práce, heh..]).
Začneme pěkně popořadě (ano, světe div se, takovej svobodnej chromant /nej slovo/ jako já si bude dělat nějaký plány a řády... a nejenom tady, i v životě. Potřebuju to a obracím se k tomu s tím, že mi to pomůže a konečně se někam hnu... tak se uvidí).


ASK anything

2O11~ © Shikiten' site ~ Hun er et Null...